Jsme všelijací a
každý odněkud. Od malička něco sbírám, a přesto nemám patent na rozum. Trumfl
mě můj syn Jakub, ještě když chodil do školky. Našel jsem mu doma v kapse
trenýrek spoustu cigaretových špačků. Na dotaz, co tam dělají, odpověděl, že je
sbírají na vycházkách v parku všichni. Většinou pod lavičkami, kde odpočívají.
Ano, sbírají
všichni. Já začal o něco později. Nevracel jsem půjčené knížky ze školní
knihovny, od kamarádů, ze školy, ty, které jsem zcizil kdekoli. Dnes je mi 72 a
hluboce se za nevrácené knížky stydím. Sbírám mohutně i dnes, ale půjčené
vracím. Dřív jsem získával věci na inzerát, dnes a doufám, že i zítra, po
blešácích a burzách. Je to krásný pocit, získat něco do sbírky, je to tak
krásně maloměšťácké…
Hanka Zrzavá mě
kdysi na schůzi označila za hanebného pokrytce, protože mám v kleci kanára, a
přitom dělám společenskou revoluci, kterou ostatní dlouho poté označili za
období obnovení starých pořádků, normalizaci. Kdeže ve ztracenu jsou dnes
názory, že něco sbírat škodí a je nespolečenské, žere čas a peníze. Opak je
pravdou. Zabírá to jen trochu místa ve třípokojovém bytě. Chce to vyhodit
nábytek a mít místo na regály a krabice s úložným prostorem. Já například
nemusím nikde, kde bydlím už léta malovat. Obrazy jsou na centimetr od sebe
vzdáleny, tudíž na nic dalšího zde není místo a tím diskuse o tom, zda malovat
končí.
Sbírání, sladké sbírání. Často se k tématu
vracím a je nás o mnoho víc, než si myslíte. Ti horší jsou už jen fetišisté, co
sbírají použité prádlo a ti, co sbírají fotky neoblečených děvčátek a malých
chlapců, ale to už je o medicínské diagnóze. To nejsou sběratelé, ale pacienti.
I tak se setkáte s lidmi,
kteří sbírání povýšili na formu obživy. To také nejsou sběratelé. A pak tu jsme
my, co sbíráme a občas i něco prodáme. Nyní shromažďuji a hledám v bytě místo na
mušle, dřevěné krabičky a na zarámovanou grafiku místečko na zdi.
Nedám si na své
poklady sáhnout. Mušle, to je panečku paráda! Přímořské státy už nedovolují
jejich volné vyvážení a vědí asi proč. Já bych se těch mých taky jen tak nevzdal.
A dřevěné krabičky? Ty v sobě mají kouzlo voňavého dřeva a šelaku, kterým jsou
zpravidla natřeny. Malé, velké, na cigarety, na šperky… Divili byste se, jak
tohle staré dřevo a mušle jdou parádně dohromady. Dům máme starý, místa ubývá, síla
sbírat ne. A jsou nás celé zástupy. Dokud
tu budeme, bude vše, tak jak má být . Vše na svém místě. Sběratel, jeho koně ve
stáji, ostatní s otevřenými ústy s němou otázkou: Je tohle vůbec možné?
Kam to uloží?
Žádné komentáře:
Okomentovat