Partner, rodič,
učitel, soused, co bydlí naproti - taky si jich pár pamatuji. To bylo v době
ještě předpotopní, kdy děvčata nechávala škvrňata v kočárcích před krámy a sama
uvnitř vesele bezstarostně nakupovala a máma mi řekla: „Jdi ven, vem si chleba
s máslem a nevracej se až večer, až tady bude klid. Pak spolu budeme dělat
úkoly“, a já šel a celé odpoledne, až do pěti do šesti hodin o mě nikdo
nevěděl. A stejné to bylo u Reichlů, Kalenských, u Lanků, u všech ostatních.
Bylo to báječné a nikdo jsme si toho tehdy nevážil. Svět kolem nás, ale i ten za
humny byl nekomplikovaný. Doma jsme se všichni znali a za hranicemi to bylo o
Rusku, Americe, o Němcích, co jsme vyhnali a oni si na to pomalu zvykali.
Jo, to byly
časy! A tehdy se rodili i lidé pohodáři.
Báječné bylo mít je přímo v rodinách. Tací se nerozčilovali. Ne tolik, co
předváděli jiní. Rodič cholerik, to byl pech. Tomu se bylo dobré vyhnout,
našlapovat na špičky, nebudit, nekrmit, nezlobit. Hrůza vzpomenout! Četl
klasiky a dovedl přitom na dítě řvát jako rozzuřený slon. Učitel, co dovedl
sarkasmem dovést žáka až na prášky, sám zralý na blázinec. Ano, byl to konkrétní
učitel, kdo patřil za mříže kosmonoského blázince. Takoví byli většinou sami
zamlada šikanovaní a mindrák si léčili na slabších.
Pár jsem jich
poznal za dva roky na vojně v „kopřivách“. Z kopřiv se šili naše vojenské
kalhoty, saka, kabáty do roku 1967. Pak už vojáci, kteří narukovali po nás,
dostávali uniformy z tesilu. Umělotina nekousala a nedepilovala vojákova
stehna, takže jsme v těchto partiích přestali vypadat jako oholené slečinky.
I na vojně jsme
občas potkali osla v zeleném, ale převážně to bylo o lidech, co o změny
nestáli, o lidech pohodlných. Jó, doma u televize, v hospodě, u ohníčku v lese,
na fotbale, to bylo jiné, tam se revoltovalo a dlouho až z toho nebylo nic. Co
nám scházelo, bylo vyzkoušet si demokracii, kterou měli sousedé, zakřičet si
hesla, která dělají svět jiný, o vícero barvách, které jsme neznali.
A tak jsme potkali
tváře milé, srandovní ale i ty bez skrupulí, které nám pod rukama prodali
továrny, vodu i lesy. Komunisté zůstali při tom, že svět je špatný díky sionismu,
druzí volali po Češích, co by měli nakupovat jen Čechů. Mráz dnes nepřichází z Moskvy,
ale z Teheránu a od těch, kterým štědře platí. Svět přestal mít rád dědouška Bezoušku,
myšlení babičky Boženy Němcové. Pomalu se vytrácí být pohodový, jen tak
klábosit. Dcera někdy zavolá, syn to vzdal. Jde to s námi od deseti k pěti.
Kdo nemá auto, měl by se z vesnice odstěhovat, nemá si s kým promluvit. Bez
auta je jako být bez ruky.
Vesnické školy jsou
poloprázdné, rodiče vozí děti do škol s větší reputací, s většími možnostmi
stát se úspěšnými. Kéž bych neměl pravdu a pohodový člověk se našel všude, ve
všech profesích.
Žádné komentáře:
Okomentovat