Co víme o hodinách? Uvědomujeme si vůbec, že jsou vlastně invalidní? Samo sebou! Mají jednu ručičku kratší. Mají nárok na řadu výhod. Třeba na kartu ZTP, vyhrazené parkování…
Dost černého humoru. Nyní vážně. Nějak se stalo, že jsou všude a každý je má. Pamatuji si, jak krátce po válce, hodinky nebyly ani na lístky. Prostě čas byl jen o drahých předválečných hodinkách. Dnes, když u Vietnamců vidím ty hromady digitálních hodinek, oči mě přecházejí. A cena? Úplně směšná jako u všeho spotřebního zboží. Je tomu tak. Hodinky už nejsou to něco, co má stroj ze Švýcar, ale laciný pouťový brak.
Hodinky na ruku, do kapsičky, na krk, jako šperk, do prstenu, do zapalovače, jako prémii k většímu balení jogurtů. Hodiny stolní, nástěnné, pouliční, nádražní, do bufetu, ty, co na zeď přenáší obraz číslic a řízené jsou radiovým signálem. Dnes už, na rozdíl od nás tradicionalistů, nenosí mladí hodinky na levé ruce blízko zápěstí, ale mají je v mobilu. Čas je pro ně nahodilý pojem na rozdíl od toho, který běží nám.
Ony samy hodinky už něco pamatují. Pokud nechceme měřit čas postaru sluncem, vodním sloupcem, odhadem, pak hledejme jejich zrod kdesi v šerosvitu, ve stínu pyramid a visutých zahrad na břehu Tigridu a Eufratu. Hodiny ve věžích a na kostelích, v mechanických dílnách astronomů, zručných techniků a okultistů. Jak blízko mají staré kalendáře předvídající zatmění, velkou vodu, periody a pohyby hvězd k měření času! Co svět světem stojí, lidé počítali, měřili a vážili čas jednoho dne ve snaze zobrazit periody oběhu nebeských těles i za pomoci orlojů.
Vedle orloje na Staroměstské radnici v Praze vznikly kapesní sluneční hodiny ze slonoviny. První soustrojí z mosazi a zlata a následovaly hodinky pro strojvedoucí vlaků, hodinky, coby odměna za narození syna, hodinky pro potápěče, pro kosmonauty, z platiny. Švýcarské precizní strojky i digitální šmejdy na jedno použití. Hodinky z drahých kovů, které umí spoustu věci. Hodinky pro děti do školy i takové, co pohlídají tlak i cukr seniorů. Hodinky, co vás v noci vzbudí s písní na rtech. Měřit čas. To je jejich původní zaměstnání. Být věčnými svými údaji. Teď ještě vhodný řemínek a samonatahovací hodinky rozhýbat rukou. Nezapomenout vyměnit baterii. Natáhnout budík a jít spát.
Žádné komentáře:
Okomentovat