Nechodím tudy každý den. Kdo by tu co také hledal na stráni, pěkně daleko od vesnice. Nejprve úvozem, strmým kopcem, prudkým srázem, kudy se vine cesta, dá-li se tak nazvat místo, kde bych dnes neprojel ani trakařem. Jenom voda tekoucí prudce z kopce je schopna práce cestáře a udržuje jakžtakž ve svém korytě zdání, že tudy kdysi vedla cesta pro povozy, co je koně táhli vzhůru k lesu pro dřevo. Vedle koně místo pro domkáře, na voze – žebřiňáku pila a sekera. Jak moc tohle vybavení pomohlo přežít zimu na vesnici, nevím. Už jenom ta cesta poli vzhůru k lesu byla něčím nevídaným. Kdo chtěl dál už víc nemohl. Cesta končila strouhou napříč úvozem a ukryla hlubokou brázdu do krajiny. Snad to byl příkop nebo si vojáci, co tu kdysi cvičili, vykopali hluboký okop.
Dál už to bylo o pěšině lesem přes obnažené kořeny, bludné kameny a spadané větve. Vysoko na obloze pluly koráby s napnutými plachtami, co vozí ze země do země náklady dešťové vody a když je pak vyklopí, voda tudy teče prudce dolů do údolí. Z pěšinky je náhle strouha napříč lesem, kolmo a pod ostrým úhlem. Kameny náhle změnily barvu a zaleskly se, hlína se změnila v mazlavý jíl, na kterém to klouže. Kdo tu chce v tenhle nečas projít, padá a je víc na kolenou než na nohou.
K tomu všemu voní les. Každý to známe. Voní a oddychuje, sálá potem, vypařuje se. Úplně ze všeho, na co dosáhnete, co okem obhlédnete, ze všeho stoupá vodní pára, lesa dech. Vůně vás přímo omamuje. Obtočí se vám kolem hlavy, jak tančící mladý pár. Cítíte tlející listí i vůni konvalinek. Najednou jste zpátky. Tady jste už přeci byli, znáte to tady. Voní tu maliny, houby, mraveniště. Je tu krásně.
Pěšina vede strmě do kopce a láká vás. Černá hora, kopec, co vede do neznáma. Na druhé straně, po temeni prudce dolů teče řeka plná kamení. Jít dolů k řece, je ještě těžší, než se šplhat nahoru. Vzhůru bolí kolena a padáte na lokty, dolů bolí paty a musíte si dávat pozor.
Kořeny, kameny, mazlavý jíl, vše maskované spadaným listím, větvemi a úhledně zabaleno do balíčku s lesní vůní. Tak voní les a vítá ty, kteří tudy našli cestu a vrací se, aby se nadýchali jeho pradávného dechu. Na cestě po pěšině, cestou našich prarodičů…
Žádné komentáře:
Okomentovat