O jazycích, jen tak lehce

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi člověkem. Ač nerad, odpovím. Nemám kamarády, zůstal jsem sám. Jazyk je a bude klíč ke vzdělání, napsal mi kdysi strýček Uri, který to dotáhl nejdál, až do Jižní Ameriky, ale šťastný nebyl. Nežil doma, kde se narodil, utíkal světem, potom sám před sebou a před ženami. Jako správný námořník jich měl současně víc. Sešly se na jeho pohřbu. Byly tři a mluvily rozdílnými jazyky, on uměl všechny. Byl funkcí prvním lodním důstojníkem, který začínal u lopaty s uhlím v podpalubí. Pásek na rukávu nádherné uniformy měl spoustu. Z války mu zbyla spousta vyznamenání a ty si frajersky našil vlevo na saku nad kapsičku, ve které měl bílý kapesník.
Strýček se plavil na velkých civilních lodích. Češtinou mluvil docela dobře, doma s ní sice za jeho mládí nemluvili, ale byl hrdý na to, že je Čech a že z Čech pochází. Řekl mi, že v které zemi se zrovna nachází, v té řeči přemýšlí, na moři zas podle toho, jaké má vedle sebe námořníky, kterým poroučí…
Já sám si myslím, že angličtina je tou řečí, která by měla být ve výbavě každého člověka. Žel, člověk, který ví něco o ekonomice, by se měl učit řeči Číňanů, Rusů nebo Arabů. Španělsky se bude ještě dlouho mluvit v Jižní a ve Střední Americe, německy, francouzsky, holandsky a italsky už asi jen na Starém kontinentu. Řeč Čechů, Poláků, Srbů, Maďarů, Finů, Norů a Švédů je a zůstane řečí dřevěných srubů, pohádek a národních písniček, vyprávění u táborových ohňů.
Být vybaven pouze jazykem mateřským je jako procházet se pestrou zahradou plnou květin, ovoce a zeleniny a nesmět si přivonět, pohladit či ochutnat. Cizí řeč je klíč, talíř plný pochoutek. Je čistě na nás, zda budeme jen z povzdálí přihlížet,l či překonáme ostych, lenost a pohodlnost jízdy ve starých kolejích. Někteří z dnešní generace padesátníků a výše (a slyšel jsem to na vlastní uši) svou neznalost obcování v jiném, než rodném jazyku svalují na komunisty. Pravdou je, že jen pohodlný člověk není schopen se podřídit režimu odříkání, týrání paměti a vícenákladům na vzdělání.
Jazykové vybavení je součástí našeho vzdělání, šancí uspět na trhu práce. Byla doba, ještě za socialismu, kdy televize místo přihlouplých televizních novel vysílala jazykové kurzy. Dobré je zkusit to nejprve třeba s ruštinou a od té se postupně propracovat k jazykům obtížnějším. Neví se, jak pracovat s Rómy, nabídněme jim jazykové kurzy pro mládež i pro jejich rodiče. Pomůže jim to najít práci doma i za vodou.