I když nejsou zrovna dneska v kase města peníze je čas myslet na budoucnost. Třeba i na úkor „neziskových“ společností, které svými dary – nedary čas od času zohyzdí město natolik, že by tu měl být radniční útvar, který by měl říct dost. Kdysi bohaté město Liberec, dnes Titanik usazený pevně na dně moře, by měl dosadit do svých společností nové lidi a provést audit minulých nákupů a aktivit. Nemáme na lavičky, drobné plastiky, které by krášlily město byť třeba za pár šupů. Na to je jednoznačná odpověď. Někde upřednostňovali megalomanské projekty a jinde město krášlili…
Potápějící loď se zbavuje zátěže, která ji táhne dolů na útesy. První jdou přes palubu mrtví, po nich by měli jít, pak jejich kufry s teplým prádlem, milenky, kamarádi, plány jak město zmrzačit.
Město potřebuje útvar architekta. Lidi, co byli v jiných městech „na čumendě“ a viděli, jak se to dělá. Kdo ze sponzorů koupí městu hezké lavičky, malou bronzovou sochu, hezké zábradlí, postaví schody do zahrady, opraví historickou fasádu? Kdo umí „ukrást“ od sousedů pár nápadů, které stojí polovinu toho, co sochy „zadarmo“, z kterých je člověku nanic. A ještě tomu někdo říká umění. Nebojme se říci nahlas: To není umění! To nejsou nové císařovy šaty. Císař je nahatý!
Nebo si vezměte ty hrůzně barevné fasády. To hned tak jinde, než u nás a v Hrádku nad Nisou nevidíte. Parky? Vždyť jsou plné loupežníků. A kamery? Zlaté oči! Leda by si tu erotiku a žumpu město nahrávalo jako soukromé video. Ve vzácné shodě – nikdo nic nevidíme. Je čas přestat se plácat po zádech a věřit v nápravu samospádem. Město nenašlo cestu, jak přivést turistu do centra města, nevyhledalo tzv. „super památku“, na kterou by mělo zvát cílovou skupinu, jednotlivce, rodinu. Pronajmout „něco“ třeba na 10 let. Dát „vydělat“ odvážnému a přitom dát prostor turistům. Ať se baví na obřím ruském kole, výlety nad městem vzducholodí, výletem do třetihor, do podzemí. Turistickým vláčkem kroužícím městem. Cestou podzemím přehrad na Lužické Nise – v Liberci a v Jablonci, jeskyněmi pod Ještědem, vodními elektrárnami, elektrárnou v Andělské Hoře, starými štolami, kostely. Jinde to jde.
Kde je muzeum textilu? Kde jinde by mělo stát, než v Liberci? Muzeum Sudet, hrdinů, kteří se o Liberec zasloužili něčím víc, než že mu prodělali i kalhoty. Město musí jít dál s tím, že zavrhne aktivity, které mu v ničem nepomohly. Musí vedle sportu dát šanci i jiným. Podnikatelům jako těm, co postavili ze staré textilky „Babylón“. Lidem zdejším i odjinud. Vyhlaste soutěž a první cena – osvobození na deset let od daní…Dejte jim pozemky, ale pozor, ať neskončí, jako majitelé očního ústavu pro děti v Hamrštejně. MUDr. M. Samek je smrti a druhý pan doktor by snad měl dnes „ruinu“ vrátit. Takovým neprodávat raději nic. Kamarádi politiků neskýtají záruku prosperity.
No nic. Doba „hájení“ je pryč. Vzhůru do lovecké sezóny ať se o Liberci opět píše, ať je vidět, že Liberec má na víc, než dosud ukazuje. Těším se na muzeum tramvají. Aspoň něco nového v tom deštivém území na sever od nejnavštěvovanější hory v okolí – Ještědu.
.
Žádné komentáře:
Okomentovat