Liberecká periodika jsou svět sám pro sebe s výjimkou Světlíku. Pokaždé se těším, že v něm najdu něco nového, objevného, co mě povzbudí a nakopne k další tvůrčí práci. Svět kapitol, svět libereckých autorů, ke kterým dnes patřím i já. Svět čehokoli, co se kde jen šustne a má co do činění s knížkou, se čtenáři, s libereckou knihovnou.
Ještě se nestalo, že bych Světlíkem praštil o zem a řekl, že ten občasník za nic nestojí. Naopak. Píše se rok 2011, já sedím a opět si kazím oči čtením do půlnoci a vůbec nevnímám, že venku zase prší a do oken bytu mi teče voda. Mám rád chytré ženy a ty v liberecké knihovně převažují. Vděčím jim za mnohé, i za liberecký Světlík, časopis pro všechny čtenáře, počínaje těmi nejmenšími a konče starci v mé podobě. To bylo žertem. Faktem ale zůstává, že pokaždé ve Světlíku objevím něco opravdu pěkného, co mě pobaví a postaví třeba před novou neznámou věc.
Je vidět, že redakce Světlíku není dělána na koleně. Jedině s dobrou přípravou, erudicí a entuziasmem lze docílit toho, aby byl časopis skvělý. Pokračujte tedy v tomto duchu i dál a přinášejte nám, svým věrným čtenářům liberecké knihovny radost a poučení.
Žádné komentáře:
Okomentovat