Co si vzít a jak bude? Tuhle otázku si den, co den klade spousta Jablonečáků a Liberečáků a to netuším, co frýdlantští, chrastavští nebo hrádečtí. Oba dva regiony, liberecký i jablonecký, mají tak rozdílné počasí! V Hrádku se mohou oblékat podle předpovědi platné pro Berlín a železnobrodští pro Varšavu. A jak je v Praze? No přece úplně jinak! Pragocentricky nám z ní doporučují své předpovědi počasí, ale skutek hlásí jiné počasí.
U nás, v Podještědí i na stranu půlnoční se mění počasí i třikrát denně a tak ve středu města uvidíte jak muže s kraťasy, tak v zimních bundách. Nejvíc se ale bavím, když pod nádražím potkávám dvě zralé ženy v naprosto fascinujícím oblečení. Vše sladěno do jedné barvy. Barvou očí počínaje, přes vlasy, náušnice, halenky, rukavice, po sukni, deštník, boty a kabelu na nákupy. Na očích barevné brýle, k tomu zlato nebo bižuterii. Módní, extravagantní klobouček, na tváři vágní úsměv pro všechny typy počasí, pro všechna roční období.
Jedna z nich je o fous mladší. Ta nosí lodičky na podpatku, starší už trochu rezignovala a odpovídá i na pozdrav a navazuje kontakty. První se nese jako páv, každý den v jiné barvě. Její šatník bych chtěl vidět. Musí být ohromný. Ovšem i tyhle dvě dámy občas přepadne změna počasí. Neměl jsem to potěšení běžet za nimi a vidět to jejich cupitání někam do podloubí, ale jistě se i to přihodí. A musí to být podívání parádní. Není to pokoukání na mokrá trička za deště vlastně poděkováním přírody?
Když jsem byl o dost mladší, všímal jsem si jedné moc krásné mladé paní nebo slečny, za kterou se všichni otáčeli. Tu nekrášlilo nic z toho, co lze koupit. Byla to mladá Řekyně, z těch, co k nám přijeli po občanské válce v jejich domovině. Tu krášlilo mládí a krásné černé vlasy. Ohlížel jsem se za ní a nemohl se vynadívat, jak moc jí to v tom málu, co měla na sobě, slušelo. Se mnou se za ní ohlížela celá Pražská ulice a ona se smála a bílé zuby jí svítily z červeně namalovaných rtů.
Kam se poděla? Nevím. Asi se vrátila domů, do Řecka. Nebo zestárla, a vlasy jí tak, jako nám, zešedivěly. Nebarví si je a ústa nemaluje ohnivou růží. Přesto bych ji rád znovu potkal a zeptal se jí zdvořile, jak se jí u nás doma líbí. Zda si zvykla na počasí, které se tak často mění a zda jí nevadí, co jiné ženy nosí. Co na sebe, když je počasí nestabilní a Ještěd se každou chvíli ztrácí v oblacích. Ach, to nestabilní počasí! Co na sebe, když chvilku prší, nebo hřeje a hřeje.
Já jsem si zvykl už vlastně už dávno a neremcám. Snad někdy, ráno, což bývá vlastně pokaždé.
Žádné komentáře:
Okomentovat