Nevím,
zda jsem se vám zmínil o tom, že vesnice na severu Čech byly kdysi, vlastně
nedávno i nechtěným domovem mnoha lidí, kterým zde bylo přikázáno žit. Polovina
minulého století byla z hlediska dějin naší země významná i tím, že výsledky
druhé světové války přinesly do života politická rozhodnutí týkající se osudů
mnoha jednotlivců.
V praxi
nebylo vše tak, jak bylo plánováno. I mezi organizátory světodějných změn se
našli „slaboši“ a ani mezi lidmi dole nebylo nadšení takové, jak bylo
očekáváno. A tak, na pomoc přerodu společnosti, byly podniknuty kroky, které se
v konečné podobě dotkly každého z nás. Má zkušenost mi nedává na to, co se zde
odehrávalo, zapomenout.
Jakl
se to seběhlo už nevím. Stál jsem před někým, kdo chtěl vědět, zda pan doktor,
když nás, děcka, prohlížel, nedělal něco jiného, než jiný pan doktor. Maminka,
když to ode mne odpoledně slyšela, příšerně klela, proklínala kdekoho a ptala
se mě na to samé. Byla toho plná obec. Odpověď tehdy zněla: „Neosahával mě.“
Pak
jsme se doslechli, že starý pan doktor nebyl dětský doktor, ale osobní lékař
prezidenta Beneše, který po prezidentově smrti musel odejít z Prahy. Práci pro
něj našli brzo a tak nás léčil hradní doktor. Někdo si usmyslel, že mu pobyt na
čerstvém povětří v pohraničí ještě opepří skandálem, který jej zničí. Osobně
jsem rád, že jsem na práci pana doktora nic špatného neshledal a mohl tak,
společně se svými spolužáky, zbavit pana doktora falešného obvinění.
Druhý
podobný případ jsem zaznamenal z druhé strany Ještědu. Tam byla, do jedné z nejmenších
obcí vysídlena z Prahy jedna moc nóbl paní. Ta měla smůlu, že jejího manžela,
statečného prvorepublikového generála a legionáře milovali podřízení,
spolupracovníci i veřejnost. Byl osvobozen z podezření, že kolaboroval s fašisty
a že se tím zpronevěřil ideálům První republiky. Osvobozen
z nařčení krátce nato zemřel. A manželka? Balila kufry a musela z očí,
pryč z Prahy. Tak znělo čísi rozhodnutí, kterých v té době nebylo málo.
Paní generálová ale i na malé
vesnici udržovala památku svého muže. Psala paměti, žila nezlomeným životem a
svým příkladem bořila stereotypní názory na chápání buržoazní demokracie, jako
destabilizátora vývoje a těšila se na čas změn. Nedočkala se jich a byla by i
zklamaná. Jsme jenom lidé a veliké ideály nejsou vlastní všem. Mnozí je
vyměnili za pohodlná křesla dobře placených míst, trafiky a výhody, které jim tehdejší
nový režim poskytoval.
Dnes, stejně jako dříve se lidské osudy prolínají s
dějovými zvraty a tak bychom měli počítat s tím, že až nadejde čas otázek, měli
bychom mít připravené odpovědi. Nikomu není předem odpuštěno, žádný strom se
dosud větvemi nedotkl věčnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat