Žádný nevyžádaný spam, televizní
reklama, či půjčka, ale pouze Maršnerova filatelistická čokoláda nejlepší
jakosti. Každý balíček obsahuje 1 – 2 vzácné známky poštovní, k dostání u
každého kupce a cukráře. Pro odrostlejší tu máme ,,ochranu nejjistější“ pro
pány a dámy Francouzské speciality firmy Louis Rollin Paříž. Vzorky
k upotřebě za ZL. 1,-. Pařížské dámské chránidlo jedna krabice ZL. 2,-.
No, nekup to!
Naproti tomu ,,Kvildův fluid“, dávno
osvědčený dietní kosmetický prostředek (k mazání) ve mně budí rozpaky. ,,Známka
had – turistický fluid“ cena 1/1 lahve R. M. 1. ZL.; ½ lahve 60 krej. Ovšem, co
robě, slyšel bych na růst vousů prof. Theodora. Cibule na vousy. Táž podporuje
v růst vousů s neuvěřitelnou rychlostí, takže i šestnáctiletí
v nejkratší době plný a mocný vous nabudou, což tisíci vysvědčeními bylo
dokázáno…
Ještě tak ten zázračný drobnohled
pouze ZL. 1,20. Předností drobnohledu jsou, že jím je 1000krát spatřiti
zvětšený předmět – zrnka prachu a oku neviditelná zvířata jako chrousti jsou
velikými… To vše bylo inzerováno v roce 1897.
Co my? My byli dětmi prvomájových průvodů. Byly
tím jediným, kdy v části alegorického vozu jsme se naplno účastnili
obdivu, co všechno se to v okolí vyrábí a kdo to vyrábí. Dívky ve sportovních,
v lehkých, krátkých šatech tkadlen, krátké sukně sestřiček, ženské na
valnících jen tak na lehko, co pracovali v Lipu, v Tesle,
v lese. To byla v podstatě reklama našeho dětství. A potom v kině, informace
před týdeníkem, kdy otevírá pedikúra, holiči, kdy se zavírá hřbitov, kdy
přijede pán s trabantem a bude prodávat brojlery. Televize nebyla, a když,
tak s jedním programem bez inzerce. Ty přišli až s léty pozdějšími.
K tomu Liberecké výstavní trhy s Matuškou
a Vondráčkovou a v každém pavilonu „fůra“ reklam na textil. V jednom
se prodávalo vystavované zboží, jako šusťáky, gumové matrace, sifonové lahve,
elastické kalhoty a takové ty absolutně nepotřebné hlouposti, které ovšem každý
musel mít, něco jako závěsová céčka, velká lízátka a podobné drobnosti. A aby
tomu byla dána koruna, byl tu jednou i pavilon užitého umění – umění kýče,
sádrového trpaslíka. Co čert nechtěl, lidem se expozice líbila a patřila
k těm nejnavštěvovanějším na LVT.
V praxi se tak potvrdilo, že
prohibice, zákaz čehokoli problémy společnosti neřeší. Čím větší kýč, tím víc
lidí tíhne k sádrovému trpaslíku. Čím víc je zábava pokleslejší, tím víc
se piva vypije, tím víc smažených kuřat se sní. Reklama, stále živá, ohromuje
svou hloupostí. Plní své poslání, čím víc se o ní mluví, nic jiného.
Žádné komentáře:
Okomentovat