Platí se lecčím. Za zboží penězi, za
hloupost slzami, za těžkou práci potem. V dějinách lidské civilizace
najdeme řadu věcí, jejichž ekvivalent byl vyjádřen hodnotou zboží. Zlato,
stříbro, drahé kamení, papír v podobě bankovky, mušle a třeba i šátečky….
Zajímavé je, že v Evropě se
s platbou šátečky setkáváme právě u nás v Čechách. Nevím, zda k nám
šátečky přišly z Číny, ale jsem si tím téměř jist. Tvařme se na chvíli
seriózně, a řekněme si pár slov o tom, kdo byl kdysi tak hodný, a před víc jak
tisíci a téměř sto lety nám zanechal informaci, v čem jsme byli rychlejší,
než naši sousedi za zemskou hranicí.
Někdy počátkem druhé půlky 19. století
ruský vědec a badatel, akademik E. Kunik odevzdal do tisku dílo Zprávy Araba
AL-Bekriho o Slovanech a sousedech jejich. Z ní mi dovolte citovat
vzpomínky na Prahu z doby Boleslava II. , tedy z 10. století. Al-Bekri tu mezi jinými publikuje osobní
vzpomínky židovského diplomata Ibrahíma Ben Jakuba, kterého Kalif poslal roku
973 jako vyslance ke dvoru císaře Otty I. do Quedlinburgu. Ten pak zapsal, že:
„Město Frága vystavěno jest
z kamene a vápna. Jestiť všech měst obchodem nejbohatší, země jeho
nejlepší jest zemí severních a největší má hojnost potrav. Pšenice se u nich
prodává za knšár (minci arabskou) tolik, co muž jeden potřebuje na měsíc;
ječmene se za knšár prodává, co pro jednoho koně stačí na 40 dní; a 10 kuřat se
u nich prodává za knšár. A v zemi Boj´ma (v Čechách) dělají lehké malé
šátečky z velmi jemné síťovité tkaniny, která sic k ničemu se nehodí.
Cena šátečkův těch u nich pořád je stejná; 10 šátečkův za knšár. Jimi obchody
vedou a vespolek spolu vyjednávají. Mnoho jich mají, celé nádoby jimi naplněné,
a šátečky ty u nich znamením jsou bohatstva a předmětem nejcennějším. Za
šátečky vyměňují proso, mouku, koně, zlato, stříbro a všecky věci.“
„Ejhle tu máme náhradu za kovovou
minci v Čechách před devíti sty lety! Zdali to byla zvláštnost jen Čech
samých, anebo užívalo-li se šátečků z závojové látky i v jiných
zemích evropejských, ještě zůstává nerozhodnuto; zatím dosti na tom mějme, že
arabský vyslanec o nich vypravuje jakožto o věci neobyčejné, kterou nalezl jen
v Praze,“ dodává Kunik.
Nedejme se zmásti jednoduchostí
nabízeného řešení eurokrize současné Evropy a nedělejme si iluze, že to, co
bylo dobré před 1 100 lety bude fungovat dnes. Škoda, byla to bomba, kdyby
se nějaká firma, a nemusí to být zrovna Jablonecká mincovna, pustila do výroby
oněch všeobjímajících šátečků, byť jako suvenýrů, nebo místního platidla
v kulturních institucích, muzeích, hradech a zámcích na území Česka –
Euroregionů. Suvenýr opírající se o historický dokument, by se mohl stát velmi
vhodnou upomínkou, třeba pro ty tisíce turistů křižujících naši zemi i těch,
kteří zavítají k nám, do Libereckého kraje. Stačí oslovit nějakou tu malou
textilní manufakturu na severu Čech a vytvořit společný suvenýr Trojmezí. Jistě
bychom ho zvládli i v originálním balení.
Žádné komentáře:
Okomentovat