Dolní kasárna liberecké posádky jsem
poznal v době Šestidenní války na Středním východě. Válka mezi Izraelem a
jeho sousedy trvala opravdu šest dní od 5. do - 10. 6. 1967. Byl jsem převelen
z posádky Milovice do Liberce a nad vchodem do dolních kasáren mě vítal
voják ve strážní věži, střežící mír a bezpečnost našeho kraje. Vizuální hlídka
odtud hlídala dobré čisté nebe. Co kdyby Izraelská letadla Mirage v tom
fofru, jak rozháněla Migy, doletěla až nad Liberec. Nedoletěla, ale i tak naši důstojníci
oslavovali.
Byl jsem zařazen k velitelské
rotě jako její účetní. Na vojáka základní služby to ušlo. Měl jsem na štábu
svoje uši, a hned jsem věděl, co se kde šustlo. Válku naši arabští spojenci
projeli a tolik opuštěných bot Sinajská poušť od té doby neviděla. Klukům
arabským se běželo zpátky k Suezu rychleji bez bot než v námi darovaných
kanadách. Mimochodem, syrští vojáci spěchali po prohrané válce domů na korbách
našich V3S. Tolik opuštěných aut s klíčky v zapalování Golanské
výšiny a město Kunejtra nikdy neviděli, protože nakonec Syřané až do Damašku
utíkali pěšky.
Slavit se ale muselo, kdyby na krém
na boty nebylo. Vozidlo V3S liberecké posádky odjelo do Vratislavického
pivovaru s objednávkou na pivo do důstojnické jídelny. Vojáci ve Vratislavicích
nafasovali důstojnické pivo a pivo pro mužstvo. To sice bylo zadarmo, ale jen
do prázdných bandasek od tekutého mýdla. Ale znáte to, my se neumíme radovat,
pokud si aspoň ždibítek nezávidíme. A tak, jak to už od Bílé hory chodí, vždy
se najdou závistivci. Bažanti prý pivo nedostanou, pít budou mazáci. To už
důstojníci, ožralí jako carští poradci, se mezi sebou u stolů hubičkovali. Mazáci
si odnesli svoje pivo v bandasce od tekutého mýdla na půdu v naději,
že si rovněž zazpívají a ožerou se stejně jako důstojníci.
Svět je spravedlivý. Bažanti,
zpraveni o pivu zdarma jen pro mazáky, zas tak moc tu konev od tekutého mýdla
nevymyli. Nechali ho tam dobrou třetinu.
Tekuté mýdlo s pivem po otevření konve na půdě dolních kasáren
v Liberci vypěnilo v reakci, které dosud chemické vojsko ČLA
nečelilo. Pěna s desítkou se přetransformovala do pěny hasicí, která
překonala fyzikální zákony a po vzoru pohádky Hrnečku, vař! pěnila, tekla, kypěla
a stékala. Zprvu jen půdou, pak po schodech do prostoru mezi budovy
kasárenských bloků, kde jsme řvávali: ,,Ano, soudruhu veliteli!“.
Hustý tok pěny z tekutého mýdla
a Vratislavického piva zamířil do prostor výstaviště LVT kde se mu srdnatě
postavil do cesty Liberecký profesionální hasičský sbor a podal výkon hodný
lidové armády.
Padlo několik kázeňských trestů.
Darované pivo sponzoři z pivovaru rozšířili nabídkou ochutnávky piva i pro
bažanty. Důstojníci si k pivu vynutili a zabili vykrmené prasátko, Arabové
si mazali krémem spálená chodidla a Izraelci, ti se potichu modlili, aby si to
Arabové s příštím konfliktem raději rozmysleli. Osud tisíců párů
opuštěných bot mi zůstal utajen.
Žádné komentáře:
Okomentovat