Pomůže mu dotazník? Měl jsem to město stále rád dokonce, i
když se v centru tak mohutně stavělo. Vše jednou skončí i mandát radního.
O lásce radši nemluvím. Na vysezené polstrované židli je ještě vidět zadek
předešlého radního a nový se už vrtí a blahem přede. Neví, že sedět tady je
stejné, jako být odsouzencem na samotce dlouhé čtyři v cele smrti. Kolik
je to dní, kolik bezesných nocí? Je úžasné být opojen mocí!
Město dostavělo. Skončila konjunktura, mělo se šetřit. Blbě
se šetří, když už není z čeho. Zní to jako pohádka, pokud by na konci
příběhu přijel princ na bílém koni a rozhazoval kolem sebe zlaťáky, pojal
princeznu za ženu a zplodil s ní spoustu chytrých dětí. To mému městu
zřejmě nehrozí. Sudičky tomu nechtěli. Máme se jako v Bibli. Sedm tučných
let a následují hladové a hladovější.
Vzpomínám s nostalgií na LVT, na obchodníky, co do města
jezdili, aby tu nakupovali látky, sklo, koberce, utráceli za služby. Na firmy
Skloexport, Textilanu, Bytex,… Na plné hotely, autobusy přeplněné turisty, ve
švech praskající hrady a zámky, obchody plné zákazníků a návštěvníků, kam se
člověk podíval. Nevážili jsme si jich.
Mysleli jsme, že nemůže být jinak, že nemůže být hůř.
No, a je to tady. Z města se stala periferie, kterou
nezachrání ani aktivity Babylonu. Nebýt však jeho a tamních iniciativ, město by
asi všichni už dávno vymazali z mapy… Zůstal nám Ještěd, něco
z botanické a zoologické zahrady, museum, galerie, zimní sporty. A co dál?
Dluhy a radní, co se neslušně zachovali a žijí si dnes, jako v bavlnce. No
prostě, kdo uměl, tak uměl a zbytek nás, co ve městě bydlíme, stále nemůžeme
uvěřit, jak se hospodařilo.
Městu dnes schází třeba takový chrchel Kaplického
architektury, něco, čím Hubáček proslavil Ještěd. My se tu hrdlíme o lavičky a
město je zbaveno svého kouzla. Schází mu pevná ruka ale i pohlazení, něco, co
jinde mají.
Mám své město rád a přesto mi na jeho kráse tolik věcí vadí
v porovnání s minulostí. Žijeme, a co bylo dřív, zmizelo
s posledním vlakem, jehož lokomotiva se krmila uhlím, se zbouráním
Textilany, s cenou vody a s penězi, které platíme za lístek městské hromadné
dopravy, kodrcající s námi na děravých silnicích.
Ti, co už nejsou nějakou dobu mezi námi, by své
město nepoznali. S nimi odešel svět LVT, Radničního sklípku, vojáků
v kasárnách, libereckých jatek, mlékárny a staré pekárny. Jsme město
drahých služeb, předražené zimní – sportovní haly, zbytečného areálu ve Vesci a
poloprázdných megagalerijních nákupních center. Dejme se překvapit. Najde se
někdo, kdo tohle změní? Až k tomu dojde, buďme připraveni. Bude to ve
městě opět hučet jako ve včelím úlu? Pomůže městu dotazník? Kdo a na co nám
půjčí peníze? A zbyde z toho úředníkům na výplaty?
Žádné komentáře:
Okomentovat