Jsem dalek toho podsouvat něco
někomu, co není z jeho hlavy. Mám k tomu své důvody. Máma
s tátou se často hádali. Nevím proč, ale matka mi často podsouvala
myšlenku, že příčinou sporů s otcem jsem já… Být jedináčkem znamenalo, být
v určitém smyslu uprostřed všeho dění. Nebylo od věci v té chvíli si
vzít knížku a číst si. Vážím si autorů, kteří mě odvedli pryč od rozhádaných
rodičů. Je to divný pocit, nemoci někomu pomoci a ani si nedat pomoci. Jako byste
se zastavili uprostřed řeky, voda netekla a zůstala stát. Jak z toho ven?
Jen, že si počkáte až dosáhnete nohama na dno, opřete se a po svých odkráčíte.
Kam, to je jedno.
Prapodivná filozofie a ještě horší
životní postoj. Ale nepodsouvám tím nikomu nic a sám sobě nelžu. S tím
mají problém jiní, že neumí svůj stav popsat. Jsou na sebe zlí, zlí na své
okolí. Když pomáhají, tak jen jedné straně, té druhé ubližují. Jsou z nich
soudci a zároveň kati, věznitelé, kteří sami sebe uvěznili v celách bez
oken i dveří, na posteli z holých prken. Jsme lidé, kteří pokaždé někam
patří. Na jednu ze stran barikády. Říká se tomu taky rub a líc.
Nejhorší je, když vidíte na
barikádách děti. Bojují za obě strany a jsou zlé, zabíjejí a nenávidí. Nechci
už nikdy slyšet o válkách, o pouličních bojích, občanské válce, hladomoru,
hromadných hrobech - a pak soudní dvůr, kde se pravda hledá pod lampami
televizních kamer, zájmem novinářů a politiků, kteří se navíc obávají, aby si někdo
nevzpomněl na kariéru jiných, vládnoucích, financujících a přihlížejících… Je
to jako kámen v botě, přesolená polívka, ryba, co smrdí od hlavy až k patě…
Nemějte mi to prosím za zlé, ale
stále mám pocit, že málokdo může vzít do ruky kámen a hodit. Jsou tu a byla
vždycky zadní vrátka, milost, opravné prostředky, amnestie, zrada… To sotva pro
mne, nebo pro vás. Nikdo o nás neví, že jsme se v rozhodující chvíli
postavili na špatnou stranu. Nevydrželi jsme a dali svůj hlas opačnému cíli. Je
čas zapomenout a hledat odpuštění? Kdo je vítěz a kdo je poražený? On, nebo ona?
Jen jeden zvítězí. Má je volba, mé je vítězství! Řekněte doma, domů se vrátím,
až si to odsedím….
Žádné komentáře:
Okomentovat