Byl první. První, kdo to neuchodil a draka
požírajícího panny zabil. Kastelán, co vraždil a první, komu jsem víc než fandil.
Dost bylo tolerance třírohých klobouků a barevných nohou židlí. Dost bylo Knížáků
a exkrementů vetknutých do plátna a obdivovaných. Spadly mi růžové brýle a já
mu prostě fandím omráčen jednoduchostí a slastí z dobře a účelně vykonané
práce.
Správce umění a kastelán na opravdovém
zámku, den, co den konfrontován s opravdovým uměním, s uměleckými předměty,
historií. A pak mu někdo přinese ,,současné umění“. Dá se říci, že mu vykopal
hrob… V zámeckém prostoru se snoubí krása a věk, rám s obrazem
v jeden celek, expozice staletí, kdy umění bylo součástí žití s jednoznačnou
odpovědí na otázku, proč vzniklo. Být zrcadlem i přáním, touhou i snem,
vyleštěnou zbrojí, odrazem i příslibem -. A teď si představte pretendenta na
českého prezidenta, potetovaného od uší až po paty, maorského vyslance, jak bujaře
nese vlastní obraz Micky Mouse na výstavu do expozice podobných individuí
odlehčeným krokem v plášti podšitém kůží z hranostaje.
To bylo divení a hrozeb, když se
autor mazanic a jemu podobní dozvěděli, že kastelán udělal to, co by udělalo
milion takových duší, mít tu odvahu jako on. Šel a plátna smysluplně využil jakkoli
jinak, než autor zamýšlel. Rámy hodil do ohně, což zrovna rámům dělat nemusel.
A tak se z obyčejného kastelána stal člověk - Ilja Muromec 21.století. Nikdo
už mu nevezme, že byl první, kdo v tomhle našem pohádkovém světě zakřičel:
„Král nemá šaty, král je nahý!!!“ Znáte tu pohádku Královy nové šaty. Tak na tu
dojel, co si umění spletl a ilustroval
pánské záchodky samými kosočtverci a bral to jako standard a úroveň
současného umění, které kastelán žel vyloučil ze soutěže a poslal do podsvětí…
Taky mě už nebaví poslouchat
samozvance, co si myslí, že oni mají právo rozhodovat o tom, co je a co není umění.
I mé město, město pod Ještědem má takovou legrační organizaci – Spacium, která
za liberečáky rozhoduje, na co budeme koukat v ulicích města, před
radnicí. Jinde takovou organizaci nemají. Nemají na ni a běžte se podívat, co
si za ušetřené peníze mohou dovolit… Z tohoto pohledu se divím, že tenhle
první kastelán, co zbořil názor menšiny není od nás. Ale i tak, povedlo se mu
rozčeřit hladiny stojaté vody. Už bylo dost zvůle těch, co si mysleli, že jsou
nejchytřejší, že mohou mluvit do toho, co se mi bude líbit, a co ne.
Nechci už nikdy vidět před radnicí
akvárium a v něm hnít vánoční stromky, ty šílené artefakty zmrzačeného
kovu, lavičky, co nejsou lavičky a sochy lidí, nelidí. A pak se najde někdo z nás, kdo to už
nevydrží a dojde na nejhorší. Vzplane Bastilla, kdosi pilníkem zaútočí, škrtne
sirkou a požár má své jméno. Revoluce. K tomu pořád stejná písnička:
pokoření toho kdo volí, zpupnost, toho kdo sedí nahoře a chlácholí voliče. Bál
bych se dneska malovat abstraktně a tvrdit, že je to to pravé, ořechové.
Neříkám, že autor koček s pěti nohama a psí hlavou patří do blázince, ale
na druhé straně, autor, co pije a hulí hašiš nepatří do expozice zámku, kde
visí obrazy skutečných malířů. Neříkám, že autor nemůže být cvok, to je jeho
svobodná vůle, ale nikdo mě nesmí přesvědčovat, že právě on je ten, co maluje
nejlíp na úkor jiného umělce.
Ať malují oba dva, ale jenom ať nikdo
netvrdí že pan Knížák to umí líp, než Honza z Horní Dolní, co maluje za
talíř… To ať posoudí, kdo chce vložit peníze do umění, chce usínat
v posteli, nad kterou mu visí na plátně jeleni, jako živí. Honza z Horní
Dolní maluje jako prase, a kdo si od něho doma něco pověsí, je blázen. Mě visí
doma Knížák v pokoji u televize. Nevím zda nevisí hlavou dolů, je pořád
stejný, nic na něm není k rozpoznání, nemá ani podpis. A pak přijde první
kastelán naší republiky a udělá to, co svatý Jiří na koni a nač ostatní jen
myslí. Oddělí zrno od plev, nikoho se neptá a koná jako král Ječmínek, jako
Honza z pohádky. Kéž mu to prvenství dlouho nevydrží, ať se dočkáme
dalšího kola. Dá se říct jen houšť a větší kapky...
Žádné komentáře:
Okomentovat