15. duben, jedno který rok. Pokaždé
do vás změna počasí uhodí a vy, ač toužíte po teplu, jste překvapeni. Já aspoň
ano. Když tomu bylo poprvé, tak všechno, co na mě ráno maminka navěsila, jsem
nechal ve škole. Ráno ještě byla zima a já byl z domova navléknut, jak
cibule. Postupně, přestávku co přestávku, jsem svlékal bundu, svetřík, košilku
a domů jsem se vracel v tričku. Ostatní zůstalo ve školní šatně. Maminka
se zlobila, ale to první jarní opravdové teplo bylo plné kouzel a tak zlobení
se na prvňáčka brzo skončilo.
Ráno šest a po obědě přes dvacet. To
zmátlo i řidiče autobusu. Měl krátkou pauzu přes oběd a usnul za volantem na
konečné u nás za domem, jako špalek. Probudila jej až máma, když na něj křičela
z okna: „Pane Josef, nespěte, je poledne, za pět minut odjezd!“. Pan Josef
to stihl.
Táta nadával, když přijel ve čtyři,
že se ti kotelníci u nich v Totexu zbláznili. Pekli psa a celou fabriku
ohřáli troubové taky. Sám ředitel tam do kotelny vlít. Dostal prý kus masa a
změknul a jen jim vynadal. Tátovi víc, protože byl jejich mistr a všichni
věděli, že kotelníci pokaždé jeden den
v týdnu pečou psa. Tentokrát se ale spálili. Přišlo první odpolední teplo
a to překvapilo mě ve škole, pana Josefa v autobuse a kotelníky, kteří fabriku
přetopili i spoustu lidí na ulicích, co se ráno příliš teple oblékli. A to se
psal rok čtyřiapadesátý, takže tyhle malé epizody se udály před více než 60
lety…
Letošní první odpolední a večerní
vedro mělo stejného režiséra. Teplo bylo celý den. Navečer jsem si oblékl sako,
do tašky vzal pár svých knih a šel na besedu se svými čtenáři. Až venku mi
došlo, že jsou spíš na koupališti, než v uzavřené místnosti. Kupodivu jsem
se mýlil a skoro dvě desítky lidí přišly, aby si mě poslechly. Odnesly to
hlasivky. Posluchačům se nechtělo domů a tak jsme tam byli skoro dvě hodiny.
Horko, dusno k zalknutí.
A tak jsem si vybavil ta předchozí
léta v polovině dubna, co patřila pokaždé k nejlepším v měsíci.
K těm nejteplejším a nejhůř zvladatelným patřila dubnová horka ve školních
lavicích, ve třídě nebo u tabule, případně i při psaní testu bylo zle a jeden
myslel jen na jedno - jak z budovy ven. Chudáci učitelé nebyli dozajista
jiného názoru, ale byli za nás zodpovědní a domů nás pustit dřív nemohli, i když si nepřáli
nic jiného. Když taková náhlá změna počasí zaútočí, musí být zle i na zubařském
křesle, za pokladnou v samoobsluze, v kanceláři v sedmém, jako
v osmém, či devátém patře.
Nevím, nesvěřili se mi ptáčci na
obloze ani rybky na potoce. Těm rovněž přišlo teplo vhod, to samé přišlo na
rybáře, myslivce. Všichni, co mají svět kolem sebe rádi se pokaždé radují, jako
děti před školou. Je teplo, teplo, kéž by vydrželo.
Žádné komentáře:
Okomentovat