Sklo se stává barevným, je-li obohaceno některými přírodninami. Pak propouští pouze část paprsků, ostatní pohltí a tím se stává barevným… Tolik si pamatuji ze školy. Asi to nebude odpověď na jedničku, ale chemie, to je obor mého syna. Já jsem přes dějepis, staré pohlednice a fejetony. No a tady se to vše tak trochu propojuje. Dějiny skla v Čechách je téma přece velmi blízké všem, kteří mají rádi svůj kraj se vším všudy…
Kousíček před námi byly Benátky, ale tam, kde jim docházel dech, přišel český sklář se svou troškou do mlýna. Nejznámější byla královsky nachová červeň – zlatý rubín. Až se doma rozhodnete preparovat ze skla zlato, tak 10 gramů zlata získáte ze 100 kg skloviny, 506 gramů zlata získáte ze 100 kg skleněné suroviny… Tudy tedy vaše cesta ke zbohatnutí nevede.
Čeští skláři se rozhodli sklovinu ochutit něčím, co obarví závratí, něčím, po čem se sklo stane nepřekonatelně krásné… A tak se tavilo jasným či kouřovým plamenem, do skloviny se dávalo železo, sklo bylo zelené či žluté. Mangan barví sklo ametystově, dvojmocný žlutě, šestimocný zeleně, záleží na skláři… A to umí jen skláři – machři. A že jich v Čechách nebylo málo! Selén. Patří mezi nejmladší objevy sklářské chemie a dává sklu kalně žlutou barvu. Zrovna tak kobalt, ten barví ultramarínově, sirník kademnatý dává sklu barvu sírově žlutou. Co je však nějaký sirník proti „zlatému rubínu“, barvě snů a pověstí českého skla?
Barva „zlatý rubín“ prý vznikla z lásky dvou milenců, kteří vhodili do skleněné taveniny své snubní prstýnky. Po pravdě, bylo to jinak. Tahle neskutečná barva je dítkem alchymistů, té zázračné doby Rudolfa II. a jeho následovníků, hledajících elixír života a kámen mudrců. Korunu tomu nasadil i středověký lékař Paracelsus, který věřil, že číše ze zlatého rubínu udělují nápojům a lektvarům zvýšenou léčivou moc. Věř a víra tvá tě uzdraví.
Skutečný a reálný objevitel zlatého rubínu byl záhy obviněn, že rubín barví lidskou krví. Byl obžalován z čarodějnictví a jen na přímluvu někoho hodně moc nahoře byl z rukou inkvizice vyreklamován. V hutích se pak zlatý rubín skutečně dělal tak, že ryzí zlato – rakouské dukáty se rozpouštěly v lučavce královské a vzniklý roztok se přilil k písku, aby se zlato s kmenem lépe promísilo.
Prosím, nezkoušejte to doma, škoda těch krásných dukátů. Dnes už i moderní sklářské hutě používají čistých preparátů chloridu zlatitého v ampulkách. Toho zlata zas není potřeba tolik. Dvoutisícina procenta zlata už dává zřetelné zabarvení. To se moc nevědělo ani tehdy, když za Velké francouzské revoluce Národní konvent v domnění, že všechna červená okna jsou zlaté rubíny a obsahují tedy zlato, dal odvézt červené výplně katedrálních oken do pařížské mincovny, aby z nich razil zlaté mince. Zlatému rubínu, královské barvě skla, předcházela barva měděného rubínu. Ten byl rozšířen zejména v českých sklářských hutích tak, že lze i z toho soudit, že pokud zlatý rubín není náš český vynález, pak měděný určitě…
Žádné komentáře:
Okomentovat