Autor historického poznání dějin české minulosti, autor hříšný stejně jako zábavný, v popisu památek pamatuje i na Frýdštejn, romantickou zřícenu za posledními chalupami Jablonce, Liberce i Turnova. Už to vzletné antrée: „Vzhledem hrdým bouřilo vždy ňadro jeho, touhou plály jeho skráně a vlast česká vítala jej, kdysi v prestol slavných činů. Dnes však nitro jeho zmírá sirobou…“ Není divu, že ještě za Rakouska autoritativní spolek Klub českých turistů, pracuje na restauraci zříceniny Frýdštejna a chce všemi silami odvrátit uzavření hradu pro návštěvu, jak má být provedeno dle pokynů – c. k. zemského konservatorátu v Praze, by se zabránilo dalšímu surovému ničení a pustošení.
Dál se píše: „Živlům přírody padlo za oběť toto skalní hnízdo. Jako sokol sivozraký, krásnoperý budil k činům rekovním své pány, kdysi hrad Frýdšejn“. A tak se ze všech stran intervenovalo, lobovalo všelikerým způsobem, jak už je v Čechách zvykem – podmazávalo. Krásná to rozvalina dostávala tvar i působivou legendu, vedena upřímnou snahou vlasteneckou na česko-německém pomezí vytvořit vlastenecký val a rozvalinu ubránit před neodvratnou zkázou, vyhledávanou dosud jako polom stavebního kamení. Toť cíl „okrašlovacího“ spolku turnovského i Klubu českých turistů. A za tím vším – vlastenčení a snad i hrdost, kterou nyní tak postrádáme. Zápal a elán nevídaný, zřejmý dnes pouze pokud jde o privátní snahu zviditelnění se, obohacení a dání průchodu nízkým pudům, vládnout jiným…
O tom všem a mnohém jiném k nám mluví historie. Proč zrovna z ochozů Frýdštejnských? Snad i proto, že přečkal tuhé zimy na nepřístupných skalách malebného koutu, kde by ho nikdo nečekal. Příkré stráně, po můstku přes rozeklanou rokli vskutku pevný, kompaktní hrad. První, druhá, třetí brána. Opravdu režim pevnosti, výš a vzhůru k oblakům. Horní hrad. Palác a věž. Srázná skála, jako stvořená k nedobytnosti od všech nepřátel. Skála a věž. 15 metrů není málo a ty zdi! Však dodnes je to obraz síly, krásy a majestátu. První dveře, kterými se dalo dovnitř vstoupit byly v polovině - nízko klenutá branka. Zajímavé jsou i sklepy. Jeden každý kout pěkně pod sebou, vše tam, kde mělo být. Nezištná šatlava, palác, pavlače, ochozy a střílny.
Co pánů a paní, lidu prostého tu prošlo těmi zdmi, co krásek, milenců, trhovců, zlodějů, co člověk, to jiný úmysl. Telefonní seznam by nestačil na to, co dohod, podvodů a zrady hrad zažil, aby se roku 1591 o něm psalo, že je už jen „zámkem pustým“. No vidíte a přežil! Co ňadro, vzhledem hrdým a touhou plály jeho skráně, se stal oblíbenou „destinací“ nás, co občas jedeme kolem. Zastavíme a řekneme si: „Pojď, podíváme se tam.“ Jdeme a stoupáme k hradu, co stojí před námi. Je fajn, že zůstal tam, kde vždycky stál, stojí a doufám bude navždy stát můj Frýdštejn, náš soused, krásný hrad.
Žádné komentáře:
Okomentovat