Kam s ním, s tím sněhem špinavým, ptám se já. Ani gauč, ani pohovka. Péra z něj netrčí, zato kdejaký psík, kočička a leckdy i člověk svůj barevný čůrek ucvrknul, kdekteré kočkopsí hovínko tu ulpělo. Už dávno bílé barvě dala vale tahle bílá peřina. Teď je to krusta špinavého, zmrzlého sněhu. Žádný měkký, starý otoman páně Nerudy. Jen špinavé, prosolené kopce sněhu, hmota o neznámém původu s příměsí toho, co kdo ztratil.
Kam s ním, s bývalým romantickým sněhem, kam s onou, kdysi bílou peřinou? Jaké asi jiné priority může mít dnešní nové vedení liberecké radnice? Ti noví by měli začínat ráno, každý den, každé své zasedání jako ve starém Římě. Vzpomenout na Kartágo, dvoumiliardový dluh předchozího vedení radnice. Toho, co tu zanechalo… Pokaždé, když budou muset platit každou limonádu, ovesnou kaši, ať vzpomenou, co pili a jedli ti před nimi, s kým se bavili, nad čím jásali, co zapíjeli… Co nám všem dluží.
Ten špinavý, hnusný sníh v Liberci stále ještě leží. Nikdo jej zadarmo z města neodveze a proto páni radní, milé obecenstvo, senátoři, lide římský i liberecký pomni na Kartágo, těch, kteří na radnici seděli tak dlouho, že mysleli, že je to navždy….
Žádné komentáře:
Okomentovat