Telegram

Před 161 lety byl poslán první telegram a přesně 9. 03. 2010 Česká pošta s doručováním telegramů skončila. Co nám po těchto „sms“ minulého století zbylo? Pár ozdobných blanketů ke svatbě, pár kondolencí na formuláři s černým rámečkem, pár zastrčených telegramů, které kdysi tak spěchaly, že šly telegraficky a ne normální poštou.
Budovy, na jejichž střechách dosud vidíme klasické věžičky s porculánovými jističi a dráty. Vždyť zůstaly jako památky na rekonstruovaných budovách, jako je hlavní liberecká pošta. Ve vzpomínkách mi vytane telegrafický přístroj a Vlasta Burian, ilustrace desítek dobrodružných knih, jejichž hrdina, či padouch v zoufalé situaci telegramem a prosí o pomoc. Telegram doručovaný za všech okolností všemi možnými dopravními prostředky.
U nás, v Liberci a okolí, to byl moped, slabý motocykl, rychle se proplétající houstnoucí libereckou dopravou. Mám před sebou telegrafní sazebník z roku 1956 ministerstva spojů ČSR, platný od 1. 1. 1956. Je to velmi zajímavé i dojímavé čtení. Jakoby současník už viděl do minulosti a nemohl zasáhnout. Tak si dnes při čtení připadám, když vím, co následovalo.
Tehdy nikdo nemohl tušit, že přijde čas mobilů, sms a internetu, a že z telegramu a telegrafu nezůstane kámen na kameni. Už to krásné motto Sepisujte telegramy stručně a čitelně, na adrese však nešetřete! Nebo: Používejte ozdobných blanketů ve vnitřním styku! ( Ven to asi nešlo). Dnes jsou ozdobné blankety sbírány, stejně jako poštovní známky, mince či staré pohlednice. Mají rovněž , co má mít každý sběratelský obor. Své mistry, umělce, své cenově pohyblivé rarity a kuriosity. Však také ty blankety kreslili významní čeští umělci. A tiskařský šotek neřádil jen denním tisku.
Za vše se platí. Tehdy, jako dnes. Bez rozdílu pleti a náboženství. Telegrafní sazebník pro rok 1956 to taxativně vyjmenovává na sedmdesáti stranách. Dozvídám se, že nejdůležitější asi bylo počítání slov v telegramu. Jako jedno slovo se počítalo každé o samotě stojící písmenko, jméno lodi, a letadla do 15 písmen. Že jsou státní telegramy, to jsem přeskočil. Následují bleskové, pilné, listovní, tiskové, doručované do vlaku (určitě zajímavé na trati Liberec – Jablonec nebo Liberec - Frýdlant v Čechách), už zmíněné ozdobné, včetně těch v černém rámečku.
Jeden takový mi došel do vojenské posádky v Milovicích s textem, abych přijel na pohřeb babičky do Mníšku pod Brdy. Vyvolal bujaré veselí, protože nebyl orazítkován národním výborem nebo farností. Takových vyčůránků bylo, co jim děvčata poslala obdobný telegram a pak se veselila s vojáky, neboť babička o svém pohřbu nevěděla. Prot jsem ten babiččin pohřeb stihnul jen tak tak...
Telegrafní brožurka, manuál pro úplného tupce, mě nadále vedl k poznání, že k posílání telegramu do ciziny musím znát i „hodnotu zlatého franku“. I to bylo vysvtleno: „Po přepočtu naší měny na zlatý frank, stanoví se vzájemná hodnota. 11 zlatý frank – 2,36 Kč, se zaokrouhlením nahoru“.
Hezké je, že způsob přepravy, jak říká brožura, je možný i prostřednictvím – cestou „via rádio Praha“ nebo drátem (kabelem) nebo kombinováním obou způsobů. Odesílatel však může označit blanket tak, že napíše údaj „fil“. Telegram pak jde bezplatně drátem. Ovšem napíše-li v záhlaví „antena“, tak jde telegraf via rádio Praha je, jak by řekla má dcera, vymalováno a já říkám, že už téměř doručeno.
P. S. str. 27 pod čarou: „Řeč tajná je dovolena jen v telegramech státních a v telegramech pro egyptskou národní banku.“
Sbohem navždy, milý telegrame. Takhle se jednou moje děti budou loučit s mobilem i sms. A aby ti to nebylo líto, ani to nebude poslední loučení. Vždycky se najde něco, co převálcuje staré myšlení. Nic netrvá věčně, ani láska k jedné slečně.