Čím déle chodím po světě, tím více se mi chce zvracet. To, co mě kdysi tolik neštvalo, dnes nemohu pochopit, čemu jsem kdysi nepřikládal významu, mě dneska hrozně štve. Držím v ruce útlou brožovanou věc, ať se mi nechce, musím to říct, knížku. Je mi z její četby hrozně. Napsalo ji sedm mladých rozhněvaných mužů a vyšla v Mladé frontě v roce 1954.
Hlavní řečník, příčí se mi říci autor, slovem pásek ocejchoval celou jednu generaci a její chování označil jako „páskovské“ ve jménu hesla, co nechápu to zničím. Smutné je, že se přidaly i takové ikony „dobré zábavy“ jako Jaroslav Dietl, František Janura, Zdeněk Jirotka, Pavel Kohout, Václav Lacina. Ano, pokud bych nebral padesátá léta částečně s humorem, tak bych zvracel. Vše se vešlo do jednoduché rovnice. Cituji: „Pásek + alkohol =absence + zločin.“ Co to proboha jedli, co pili, co dýchali ti naši rodiče, že v tomhle jeli, jako ulítlí na drogách? Co všechno tehdy vadilo! „Pásek využívá své tělo k tetování. Vepři jsou tetováni proti své vůli, skot je tetován…“ Páskové mohou být škodliví a nebezpeční, jaké to mají účesy, podivné tvary obleků, boty, saka, vázanky…“
Co je nejhorší? Lidé na to slyšeli a věřili, že peklem zavánějící mládež rozbije tuhle lido-demo republiku a dopustí návrat kapitalismu. Kdyby se to odehrávalo v jiné době, budiž. Pomatenců i flagelantů, co si bičují záda, je v každém režimu habaděj ale tihle měli opravdu smůlu. Měli ji však i ti, co je tak nevkusně kritizovali.
K tomu ještě psát souhlasné dopisy k politickým popravám… Dnes se divíme, jak to všechno bylo zrežírováno. O to víc je udivující, že to neskončilo mnohem větším krveprolitím. Tehdy opravdu stačilo málo. Domovnice vystoupila na členské schůzi komunistické strany a podala na dotyčného podnět k vyšetřování STB nebo mu přinejmenším neumožnila studovat, dostat lepší práci a podobně…
To byla ona léta, kdy členská legitimace KSČ dělila občany na ty lepší a na ty druhé kategorie. Pokud mám být, a to chci, upřímný, rovněž jsem snil sen o lidské rovnosti, o světě spravedlivém, férovém. Sedmdesátá a osmdesátá léta nebyla léty padesátými, přesto i zde platilo, že vedoucí úloha ve státě patří jedné straně.
Žádné komentáře:
Okomentovat