sobota 29. ledna 2011

Pásek

Čím déle chodím po světě, tím více se mi chce zvracet. To, co mě kdysi tolik neštvalo, dnes nemohu pochopit, čemu jsem kdysi nepřikládal významu, mě dneska hrozně štve. Držím v ruce útlou brožovanou věc, ať se mi nechce, musím to říct, knížku. Je mi z její četby hrozně. Napsalo ji sedm mladých rozhněvaných mužů a vyšla v Mladé frontě v roce 1954.
Hlavní řečník, příčí se mi říci autor, slovem pásek ocejchoval celou jednu generaci a její chování označil jako „páskovské“ ve jménu hesla, co nechápu to zničím. Smutné je, že se přidaly i takové ikony „dobré zábavy“ jako Jaroslav Dietl, František Janura, Zdeněk Jirotka, Pavel Kohout, Václav Lacina. Ano, pokud bych nebral padesátá léta částečně s humorem, tak bych zvracel. Vše se vešlo do jednoduché rovnice. Cituji: „Pásek + alkohol =absence + zločin.“ Co to proboha jedli, co pili, co dýchali ti naši rodiče, že v tomhle jeli, jako ulítlí na drogách? Co všechno tehdy vadilo! „Pásek využívá své tělo k tetování. Vepři jsou tetováni proti své vůli, skot je tetován…“ Páskové mohou být škodliví a nebezpeční, jaké to mají účesy, podivné tvary obleků, boty, saka, vázanky…“
Co je nejhorší? Lidé na to slyšeli a věřili, že peklem zavánějící mládež rozbije tuhle lido-demo republiku a dopustí návrat kapitalismu. Kdyby se to odehrávalo v jiné době, budiž. Pomatenců i flagelantů, co si bičují záda, je v každém režimu habaděj ale tihle měli opravdu smůlu. Měli ji však i ti, co je tak nevkusně kritizovali.
K tomu ještě psát souhlasné dopisy k politickým popravám… Dnes se divíme, jak to všechno bylo zrežírováno. O to víc je udivující, že to neskončilo mnohem větším krveprolitím. Tehdy opravdu stačilo málo. Domovnice vystoupila na členské schůzi komunistické strany a podala na dotyčného podnět k vyšetřování STB nebo mu přinejmenším neumožnila studovat, dostat lepší práci a podobně…
To byla ona léta, kdy členská legitimace KSČ dělila občany na ty lepší a na ty druhé kategorie. Pokud mám být, a to chci, upřímný, rovněž jsem snil sen o lidské rovnosti, o světě spravedlivém, férovém. Sedmdesátá a osmdesátá léta nebyla léty padesátými, přesto i zde platilo, že vedoucí úloha ve státě patří jedné straně.

Žádné komentáře: