To nemohlo sekat dobrotu. Už ta jména! Karlos a Pekáč. Kupodivu Karlos byl z plechu a stál, co by korouhvička, blízko komína a otáčel své pozlacené tělo po větru, kam vítr, tam Karlos. Pekáč hájil barvy dvorku před dravci na obloze, před liškou, před tchořem, před cizími ptáky svým mocným křikem opeřeného sólisty. A také před ohnivým kohoutem, který požíral dvorky, střechy, chalupy. Před liškou, psy se špatnými oumysly, co chtěli si odnést ze dvora něco bez dovolení. To byl Pekáč.
Karlos na střeše byl kohout z jiného těsta. Byl plechovou ozdobou a byl na to právem hrdý. Ten dole na dvorku padal únavou a on byl stále svěží. Čím silnější byl vítr, tím víc se točil a točil. Babička dole na dvoře tím pádem věděla, jak dlouho bude sušit prádlo, už když ho věšela.
Karlos ke svému jménu přišel jako slepý k houslím. To jednou dole na dvorku děda řešil se sousedem politickou situaci ve Španělsku. Slovo dalo slovo, a soused pravil: „Už toho mám dost! Podívej se, sousede, na tu svoji střechu, vždyť ten kohout nahoře vypadá stejně, jako ten jejich král Karlos. Od té doby to kohoutovi ze zlaceného plechu zůstalo. Stal se Karlosem. Hned, jak se to dozvěděl, stouplo mu sebevědomí a začal se naparovat, div se střechy neslétl. Začal se točit, úplně jako holub na kostelní báni.
Ach, to byly krásné idylické časy. Dvorek plný bezstarostné drůbeže, mezi kterou kráčí, jak četník po ruské návsi Pekáč. Ostruhy mu jenom chrastí, všechno ví, jen Pekáč všemu rozumí. Ví, kam má sluníčko posvítit, kam se schovala kuřata, kde spí kočka, co Bročka v kožichu pořád kouše a hryže, kam se babičce zakutálela ztracená pětikoruna.
Pekáč, jsa si vědom, kdo je tady pánem, sice občas hodí očkem vzhůru, aby se přesvědčil, že ten druhý je tam, kam ho děda kdysi připevnil, tedy na střeše, a že od něj nehrozí dvorku žádná kohoutí invaze. Dohodli se ti dva kdysi, že jeden druhému nepoleze do zelí. Stálo to oba značné úsilí. Já pán, ty pán. Jako by si dělili půlku Evropy. Vídeňský kongres, hrabě Šuvalov. Kdekdo byl prostředníkem, od jednoho k druhému létali depeše. Vídeň tančila a nikomu se nechtělo domů. Nakonec se kohouti dohodli a Evropa se pod jejich křídly změnila. Už nikdy jeden druhému do jeho dvorku nelezli. Snad mnohem později, za občanské války mezi Španěly, kdy tomu nahoře říkali Karlos, Pekáče to pořádně vzalo, protože jemu zůstalo jméno Pekáč. Bral by i Josefa, připadal by si jako šedá eminence dvora, ale znáte to. Doma nikdo není prorokem, a aby na něj volali třeba Omare, to si nezaslouží ti, co žijí v Evropě.
A tak plynul čas, jak pomalá řeka Zapomnění a oba naši kohouti zestárli a zlenivěli. I sluníčko se divilo, jak málo se toho na dvorku a na střeše za léta změnilo. Bročka v boudě vyměnil jiný Brok, ale i ten se pořád drbe a neví vlastně, co ho kouše v boudě. Babička s dědou zestárli, sousedovi prořídly vlasy. Taky už museli porazit nějaké ty staré stromy. Jablka z nich byla červavá a strupatá. Celá chalupa se tak nějak nahnula a lezli do ní mravenci. Nic nemám ani proti myším, když bydlí v dírách na poli, ale dovedu se naštvat na ty, které si pletou chalupu s noclehárnou, kam se stěhují, když začne chladné počasí. Pekáč se jednou na obchůzce zastavil, a jako by chtěl říct: Něco s tím musíme udělat, zlaté časy jsou pryč, musíme si utáhnout opasky.
Došel jsem k závěru, že všechno mezi lidmi, mezi rezavým Karlosem a vypelichaným Pekáčem na dvorku je věcí dohody řady subjektů žijících na střeše i na zemi. Napoleon byl jednou provždy poražen a už se nikdy nevrátí. Vídeňský kongres v tom udělal pořádek a naši kohouti, ač neradi to ustáli.
Věřím, že při tom zůstane a že bývalí rivalové Pekáč i Karlos zůstanou jednou provždy tam, kde byli. Společně vyberou nějakého dobrého uměleckého kováře, který to s plechem umí a vznikne nový Karlos ze silnějšího plechu. Pekáč si najde rovnocennou náhradu své důležité osoby a oba dva, už na penzi, budou tím, co chtěli vždycky být. Velikými a silnými zvířaty, která český dvorek postrádá. Být pupkem Evropy, středobodem vesmíru, možná i celé sluneční soustavy. Ano, to je náš český dvorek v novém pojetí.
Žádné komentáře:
Okomentovat