Žitavské poklady v liberecké galerii

            To máte tak. Když se sejdou dva, a to mimořádně chytří chlapi (u ženských to funguje už při jedné), pak se dílo daří. To, co předvádějí ředitelé Oblastní galerie v Liberci a Městských muzeí v Žitavě, to nemá chybu a jen tak se u nás na českém dvorku nevidí. Umí úspěšně zviditelnit práci jimi řízených kolektivů, ukázat doma, ale i za hranicemi, čím se jejich galerie – kulturní instituce  může pochlubit. A že je to víc než pravda, o tom jsme se mohli přesvědčit loni v Žitavě i Augsburgu a letos, právě v těchto dnech i v Oblastní severočeské galerii v Liberci.

            Obě města mají, co ukázat návštěvníkům, čím se pochlubit. V loňském roce jsem mohl oči nechat na starých českým kancionálech v Žitavě, na obrazech „barbizonistů“ v Augsburgu. Letos jsem takříkajíc „padl na ústa“ nad skvosty zapůjčenými do Liberce ze Žitavy. Výstavu „Žitavské poklady“ bych zahrnul do učebního plánu osnovy letošního školního roku všech škol Libereckého kraje. Bez nadsázky. Tolik historického a společného z dějin této příhraniční oblasti, kdysi součásti naší společné historie, si zaslouží, aby se mladí i staří přišli podívat. Podívat na to, že se dá žít pod jednou střechou království nebo Evropské unie bez problémů...

            Žitavské poklady – exponáty většinou znám, mnohokrát jsem je viděl a přesně vím, kde který z nich obvykle visí, kde jsou vystaveny v žitavském ráji milovníků historie, v muzeích Žitavy. O to víc mě těší, že dnes jsou k vidění v Liberci a za levný peníz a ještě k tomu, vstupenka zakoupená v liberecké galerii opravňuje i ke vstupu v německé Žitavě. No není to tak, jak by to mezi přáteli mělo být?

            Apeluji i na vaše vzdělání a vztah ke kultuře. Až příště pojedete do sousedního Polska pro benzín a do Žitavy pro boty, udělejte si čas hodinku – dvě na „postní plátna“ Žitavy. Ta jediná nebylo možné přivézt do Liberce. Jednomu plátnu je vyhrazen celý jeden žitavský odsvěcený kostel, druhé plátno, menší, ale o nic méně krásnější, je instalováno tak, že jen tak jednoduše ho nelze sejmout ani převézt. To jsou poklady, za kterými se k sousedům jezdí dívat z celého světa. Žel, o jejich existenci řada Jablonečáků, Liberečáků či obyvatel Českolipska nemá tušení.

            Společná historie, společné radosti a starosti. Žijeme v době, kdy si máme co ukázat, připomenout a mluvit o budoucnosti. Takové výstavy, jako je ta současná v Liberci jsou oním lékem  proti stereotypu všedních dnů, proti času, kdy jsme se vzájemně odcizili a zapomněli, že je čas se zastavit a nemyslet jen na levnější nákupy u sousedů a kdy, kde a na čem vydělat.

            „Žitavské poklady“ v liberecké galerii nejsou o penězích, i když jejich pojištění bych platit nechtěl, ale o tom, jak má vypadat spolupráce dvou kulturních institucí. Díky vám, páni ředitelé, i všem pracovníkům, kteří výstavu realizovali. Těším se na další a to i v dalších libereckých nebo žitavských institucích.