Často tudy projíždím, ale
v rozsáhlé zahradě vidím jen torzo vyhořelého zámku. Zahrádky u České
Lípy. Co pamatuji, tak v tomhle věhlasném zámku se učili jazyk český
zahraniční cizí studenti Karlovy university. Úplně nedávno, přiznám se, že až
v důchodu jsem zpomalil, něco si přečetl a zalitoval. Musí tu být krásně.
Než opakovaně do kraje kolem Zahrádek zavítám, něco nastuduji.
Začal jsem článkem z roku
1947. Nevím, co kdo od té doby do krajiny přidal, co si vzal, ale zpověď
neznámého autora mě vede k tomu,
abych se do krajiny po šestašedesáti letech znovu vydal já. Průvodce mě
vede rukou pevnou a neomylnou. Především mě upozorňuje, že tahle část
Českolipska patří k nejkrásnějším koutům naší vlasti.
Začíná tím, že se některé
z krásných jiter objevíme v České Lípě a pokračujeme modré turistické
značce, na cestu do Pekla… Do krásného údolí Robečského potoka do Zahrádek a
dál přes Holany do Dubského Švýcarska.
Celou cestu lemují bizarní pískovcové útvary a půvabné meandry bzučící
vody dovádějícího potoka poskakující po zelených kamenech vykukujících
z čisté vody. Cesta dříve vedla kolem myslivny, který vyhlížel jako lesní
zámeček z perníku a dál
k mlýnu, který už tehdy před šestašedesáti lety byl mimo provoz.
Vše kolem, domky i zahrádky
jsou pečlivě hlídané pískovcovými
skalami – drakem s celou jeho rodinou. Pak náhle turista stojí před
železničním viaduktem protínajícím celé to nádherné údolí a cesta pokračuje
k silnici. U té stojí obrovská skála, do níž jsou vytesané místnosti a nad
tím vším v zahradě – zámek Zahrádky.
Před šestašedesáti lety stál
v plné kráse uprostřed obce Zahrádky pomník padlým a lípa svobody.
S náměstím obce sousedil park zámku s obrovským skleníkem pro
pěstování palem, s mohutnými starými lípami a spoustou cizokrajných
stromů. V té době byly v depozitáři zámku sbírky starých zbraní, vzácná knihovna, prapory z let 1675, meč
z roku 1513, Valdštejnův plášť, lustr z bambitek, množství vycpanin,
pokoj celý z parohů, a další starožitností.
Po roce 1945 byly zahrady
zestátněny a byly zde pokusné laboratoře pro zemědělský výzkum. Ve stájích byl
výkvět čistokrevných koní – kladrubáků, včetně bělouše Generála. Lipovou alejí
kolem sochy sv. Floriána vedla cesta k bažantnici a k dalším
uměleckým sochám a pokračovala přes Holany k zahrádeckému nádraží.
Náročnější mohli jít dál k prohlídce dvora, kde Státní pokusné objekty zemědělské vybudovaly
nejmodernější zemědělský podnik na českém severu.
U silnice k České Lípě se
zastavme u rybníka, kde se vlevo rozprostírá nádherné panorama pískovcových
skal, před námi je Kraví hora, hrad Jestřebí, v pozadí Bezděz. A kdo chtěl
vidět „svatou starostu“ musí ujít 200
metrů směrem k Jestřebí. V zatáčce mezi lipami je kamenný kříž
s ukřižovanou vousatou ženou, která měla v nohou žebráka a korunku na
hlavě. Nechtěla se vdát, chtěla sloužit
Bohu a jeho prosila, aby to nějak zařídil. Do rána jí narostly vousy a tím byla zachráněna od svatby.
V této krajině, tak
různorodé, přátelské a vlídné nepřekvapuje hojnost ptactva na místních
rybnících, ohromné množství volavek, potápek, divokých husí, kachen, sluk,
rákosníků a dalších. V rybnících je rovněž plno ryb, které se
v blízkých Zákupech průmyslově zpracovávaly.
No a nyní je přátelé na nás, co
z té krásy v okolí Zahrádek po šestašedesáti letech najdeme. Já
se těším nejvíc na onu evropskou raritu – sochu fousaté starostky ukřižované.
Co z toho krásného zbylo, co krásného v obci za ta léta přibylo?
Myslím si, že Českolipsko čeká
na renesanci své krásné přírody, a to jak bývalý vojenský prostor, tak okolí
Jablonného v Podještědí, Novoborsko i málem už zapomenuté Zahrádky a jejich
krásné okolí …
Žádné komentáře:
Okomentovat