Nevím, zda ji Josef II. znal
osobně, když na konci 18. století formuloval patent, kterým inicioval vznik
trafik na území Svaté říše římské národa německého. Co ale vím určitě, pak
ještě před měnou v červnu roku 1953 jsem v trafice paní Špidlenové už
nakupoval a to je víc, jak před šedesáti lety.
Ostatní nakupovali u
Špidlenky, ale já musel říkat u paní Špidlenové, což bylo pro malého kluka
příkoří, ale maminka se s paní Špidlenovou kamarádila, takže v ní
žádnou starou neviděla, ale trafika u mostu přes řeku stará jistě byla. Císař
nebyl vůbec hloupý chlapík, a co udělal, dobře udělal. Už jenom to, jak
rozehnal líné mnichy, provětral kláštery a založil trafiky, představující jisté
příjmy vdov, sirot a válečných invalidů. Zabýval se i jejich pracovní dobou a
tu stanovil od 6.oo hodin do 21.oo hodin, šest dnů v týdnu a sedmý den,
jako den odpočinku.
Naše Špidlenka měla ještě
kliku, že žila v té druhé části monarchie, kde, na rozdíl od té jižní, nemusela
prodávat i sůl, co rychle tvrdla a byla vskutku těžká i při prodeji do kornoutů
. Císař osobně dbal na provádění kontrol a placení daní z prodeje
v trafikách, na povinnost vyvěsit plechového císařského orla v každé
trafice, který musel být viděn a muselo být dbáno o něj, aby nerezivěl..
Později, za první republiky, státní monopol polevil a česká trafika už
rakouskou šatlavu připomínala míň a míň.
U nás doma kouřil děda
„Lípy“ po šedesáti kusech denně, bez filtru. Maminka, když dědečkovi prala
záclony, vždy povolala sousedky, aby se podívaly, jaké zas pere brambory samou
hlínu..
To už i Špidlenka rozšířila
sortiment na dětské knížky, obaly, sešity a vše, co kdo potřeboval do školy. Já
sám jsem si u ní vybral knížku, kterou jsem přečetl a jejíž obsah celý, celičký
znám dodnes. Trafika v obci to bylo jako čekárna na autobus, čekárna u krámu,
u doktora, v mlékárně, na poště, nebo u zubaře. Říct něco tady bylo, jako si
popovídat s advokátem. A my jsme chodili kolem té naší machnínské trafiky
celá léta a neuvědomovali si, že s ní a s paní Špidlenovou odchází čas i
nám.
Odchází a mizí s ní
nenávratně doba, kdy sešit stál dvacet haléřů a pero tři koruny, kdy
v trafice u mostu seděla za pultem paní Špidlenová a měla všechno, kdo co
z nás do školy potřeboval…
Žádné komentáře:
Okomentovat