Předem
a všem! Co nevydýchám jsou bačkory…. A protože se vracím do
dětských let, nechci dárky v měkkých obalech, košile,
trenky, nátělník, ponožky. Tvrdé obaly vítám společně s naší
mládeží. A budu si prosím dlouho pamatovat tak, jako i ti
nejmladší, co bylo každému dáno v tvrdé krabici. Tvrdé je samo
sebou vítěz. Jaký Ježíšek, takový kožíšek...
Kde
že ty květy mladých lásek jsou? Byznys se jmenuje onen pán, co
pěstuje soby na řízky a umělé smrky, co voní, mění barvy,
tančí…. Kde že je romantika Ladových pohlednic, ty překrásné,
domácí betlémy? Pečení cukroví. I to socialistické postávání
ve frontách na vánoční zboží…. Neschází vám to taky? To
věčné shánění a ta radost, když se podařilo! Dnes to nemá tu
atmosféru, jít do obchodního řetězce, kde mají všechno... To
není ono, to nejsou vánoce!!! To je, jako bych šel na houby a
našel je hned po vstupu do lesa, jako by rybář nemusel sedět u
vody a zahrádkář, co zasel, do hodiny sklidil. To přeci takhle
kruci písek nejde. Každý den slunce, šampus, jahody.
Mám
toho plné střevíce. Měkké a tvrdé obaly…. Co je to za výmysl?
Nesouhlasím. To už dělejme vánoce, až bude Ježíškovi půl
roku někdy v létě, třeba v srpnu. Na konci prázdnin.
Fuj. Touhle pašeráckou stezkou určitě ne. Tudy cestička pod
smrček jistě nevede. Vánoční jolku si uděláme pokaždé
tradičně na konci prosince. A co na to řetězce? Mě pořád bere
a žere ta adjustace. Měkké a tvrdé. Měkký je odjakživa tvaroh,
voda, případně polštář. Měkký je opak tvrdého. Jak na to
odlišení ti mladí přišli? Tím nám vlastně řekli, že hadříky
nechtějí, že chtějí něco podstatně dražšího, v obalu
pevném, dobře a kvalitně baleno. A jak dál, s čím přijdou
příště? Na co se mám připravit? Je možné čelit fenoménu
tržních vánoc?
Svět
kráčí kupředu mílovými kroky. Nám nezbývá, než vidět
vánoce jako konec dětských snů, starých obyčejů, zvyků.
Místo, kde se kouzelná a romantická myšlenka stává nástrojem
v rukou těch, co z původních církevních svátků
vytvořili celosvětový festival obchodů, tržeb a výdajů
v měkkých a v tvrdých obalech. Naše původní svátky a
vánoce jsou zbaveny kouzla. Obdarovaní jsou zajatci ve světě, kde
rukojmí, v souladu s přáním „únosců“, podlehl
„stockholmskému syndromu“ a spolupracuje s únosci, plní a
chápe jejich požadavky. A tak se naše nejkrásnější svátky
v roce stávají cílem globálního útoku na původní
tradice, smysl a poslání těch nejkrásnějších svátků v roce.
Tvrdé
a měkké obaly… Nikdo by nevymyslel nic, co by víc korespondovalo
s útokem na původní tradici obdarovávaní potřebných. A to
vše v časovém rámci jedné generace. Vánoce instanční,
v prášku, v konzervě. Dolít vodou a přihřát. Svátky,
kdy regenerace sil a obnova duševní rovnováhy a rekapitulace
dosaženého je „naplněním“ i omakem, příslibem dárku
zabaleného v papíru a uloženého v měkkém, nebo tvrdém
obalu. Žel i to byly vánoce roku 2013.
Žádné komentáře:
Okomentovat