Být po mém tak „y“ ve slově „tatínkovy“ vůbec nemá být.
Tatínek je sice koupil, ale pro maminku. I když, ona mu je později, když
prohlédla, vrátila s tím, že kdyby věděla, co ví teď, nikdy by je
nepřijala a rovnou je hodila tatínkovi na jeho plešatou hlavu s tím, že by
mu něco třeba na ní konečně vyrostlo....
Všechno bylo o tom, že v tomhle šťastném manželství se
sešly velké osobnosti. Jedna tatínkova a přinejmenším dvě maminčiny. A když
došlo na výchovu dítěte, co uvařit, co si vzít na sebe když venku poprchává,
kdo co koupí - maminka vždy vyhrála o prsa. A to pořád ještě netušila, že právě
kaktusy, dárek nad dárky tak nevinný, pokazí téměř ideální manželství.
Všechny sousedky z okolí věděly, že maminka nesnáší pyl
z kytek, který ji dráždil ke kašli, takže kaktus je ideální.... No jo, ale
to všechno bylo pryč, když se táta dal slyšet, že má strašnou ženskou, co
všechno ví, všude byla, a že to jednou skončí špatně. Že jí příště, někde při
cestě natrhá bodláky, ať ví jak to vlastně i s těmi kaktusy a jejich trny je....
Maminka to nesla opravdu těžce. Se vším se sousedkách
chlubila, ale s tímhle přece jen ne. I tak jsem se ve škole dozvěděl, jak
si stojí sázka: zda se matka svěří sousedkám, nebo zda tátu zmlátí. Jó, drby.
Máma se tohle taky obratem ruky
dozvěděla, a vzala to tvrdě ruky po svém. Tátu tedy nezabila, ač to měla
v úmyslu. Mě, jako malého zrádce nechala, ať si domácí úkoly píšu sám a ať
si tu mou češtinu vychutná zas někdo jiný – moje učitelka češtiny....
Já to po letech vidím, tak, že maminka nevěděla co
s takovým množstvím kaktusů. Nakonec to vyšumělo samo. Léty a přímo
výstavně. Mě se občas kluci smáli, že táta dává ježky mámě k svátku pod
polštář.... Já se tomu taky hloupě smál a vymýšlel, jak se pomstít. Ono o nic
nešlo, ale hned mi bylo líp. Tak to chodí, co svět světem stojí. Zabil jsi mi
babičku, dostaneš přes držku…
Žádné komentáře:
Okomentovat