Hrádek nad Nisou je
město sportu a rekreace. Co má paměť sahá, tak se pořádají
vejšlapy do okolí krásné krajiny kolem města. V současné době
i do kopců a rovin sousedních států, především do blízké
„Horské republiky žitavské“, do kopců kolem Ojbina,
Jonsdorfu, dolů, až do Jablonného a jeho okolí. A to pěšmo, na
kole, podle toho, jak se cítíte připraveni zdolat náročný terén
nádherného kousku českého příhraničí řečeného dnes i
tehdy Sudety.
Mnohem delší tradici,
co vím, mají mí milí Hrádečáci v lezení na skály, kterých
je v tomto prostoru od Bílého Kostela až po Bílý potok, potůček,
co tvoří hranici mezi městem a přilehlým Žitavskem.
Dnešní mladí navázali
na převelice bohatou tradici původních obyvatel Hrádecka, kteří
v minulém a předminulém století na zdejší skály lézt uměli a
byli v tom machři. Popova skála a všechny ty skály ptačích
jmen, skály kolem hranic, Černé Louže až po Lvovou u Lemberka.
Nejsem jedním z těch, co lezou, ale ti současní i ti, co už
nejsou mezi námi, to perfektně uměli.
Lezení asi bude o
velkém kamarádství a to je moc pěkná vlastnost, která se v
jiných sportech tak moc často nevidí. Proto si myslím, že zmínit
se právě o těchto klucích a holkách v této knížce o Hrádku
nad Nisou určitě patří, musí.
Jsou zde a byl jsem se
na ně i mnohokrát podívat – dobří fotbalisté. Viděl jsem zde
hrát československé reprezentanty, internacionalisty různě
kvalitní fotbalové kluby. Na velkém hřišti, ale i na menším u
školy pod nádražím. Myslím si, že není v okolí, kdo by si
nezajezdil na kole. Kolo zde mají všichni od malých, až po staré
babky a dědky. Ono od babičky z Loučné na nádraží to bylo
pěšky půl hodiny. Na kole maximálně deset minut.
Ke sportu a rekreaci už
pár desítek let slouží zatopený povrchový důl Kristýna. Je to
tam báječné. Jen byznys, je trochu v rozporu s tím, co už dnes
„přes ulici“ nabízejí za hranicí v Obersdorfu v Žitavě. Tam
je vše levnější a při jejich příjmech snadno dostupné všem.
Vstupné, hlídané parkoviště a podobně. Proto je u nás tolik
nedůstojných děr v plotě a vytáček u pokladen. Na druhou
stranu, pokud někdo nechce ke konkurenci o čtyři kilometry dál do
Německa, i tady se plavat naučí.
Město
je dnes oproti létům předchozím, jak vidno, štědře dotováno
a jeho spolky a kluby včetně těch sportovních, společenských i
kulturních mají své slušné zázemí. Čím dál, tím víc lidí,
včetně těch z širokého okolí, ale i z celého příhraničního
Trojmezí se hrádeckých akcí účastní. Tak si to asi otcové
zakladatelé představovali.
Žádné komentáře:
Okomentovat