Oslí salám

Herkules 10 dg za 16,90Kč. No, nekupte to za ty peníze... Nevím, kolik oslího salámu dědeček Arthur koupil za dobu svého pobytu na Středním Východě v době Druhé světové války, ale určitě mu musel chutnat, moc chutnat, když si vzpomněl na to, co za jídlo jedl v koncentračním táboře Sachsenhausen.

Oslí salám – to jsem od dědy slyšel mnohokrát. Bylo po válce a děda Arthur , jako národní správce malé prodejny ve Františkově, prodával to, co mu státní velkoobchod k prodeji poslal. Rozhodně to nebyl oslí salám, tvrdý, suchý a voňavý salám z Maďarska, z Rumunska.

Dědečku, dědečku, cos mi to všechno navyprávěl! A já, místo abych poslouchal všemi póry těla jsem, coby malý, nejmenší kluk v Liberci, si radši hleděl toho, kudy v prodejně lezou mravenci a kudy se sem dostala myška, která mě zajímala nejvíc.

Ach dědečku, kdo mi dnes, po tolika letech od války řekne, čím ti tak učaroval oslí salám, o kterém jsi tak často mluvil? Myslím, že to bylo i proto, že nebyl ani tam, v té Palestině, kam jste utekli před Hitlerem. Že to byl vlastně jen sen, že oslího salámu bylo i tam tak málo, že vám ho jen slibovali, že: „Až jednou vyhrajeme, najíme se toho nejlepšího, až nám praskne pásek od kalhot. A ten salám, musí být dobře vysušený, tvrdý jako kámen a musí v něm být slunce i vítr, co fouká od moře. Musíš v něm cítit velbloudí trus z kouře arabských otevřených ohnišť. Když už je na jazyku, musí i trochu pálit, štípat a hořknout, musíš mít pocit, kluku, že jíš něco extra, na co si vzpomeneš ještě za padesát let.“ „A kousnout se při tom do jazyku,“ řekl mu pětiletý trouba. Dnes mě to mrzí.

Děda se naštval a dodal, že ty maďarský, pokud to není vyuzená konina, jsou o dost horší, ale když to porovnáš s gothajským salámem, je zase o dost lepší ten maďarský Hertz.

Děda znal jistě deset cizích řečí, ale češtinu asi nejlíp. Výborně jsem mu rozuměl. Liberec byl před válkou, myslím před tou velikou zvanou První světová, tou nejlepší jazykovou školou. Vlastně i mezi oběma válkami to bylo podobné . Problém byl, že to bylo právě před, nebo mezi válkami. Mnohonárodnostní neskutečný svět lidí žijících v tomto kosmopolitním městě naučil mnoho jeho obyvatel to, co už potom nikdy nikoho. Žít spolu a najít prosperitu téměř pro všechny, dát práci Němcům, Čechům, Židům, utečencům z půlky Evropy, běžencům všech politických směrů, uprchlíkům před hnědým morem v Německu.

To byl svět Liberce demokratů, komunistů, socialistů, přátel republikánského Španělska, Židů prchajících z Německa, Čechů, kteří se začali bát svých sousedů, co ve volbách v roce 1935 volili Henleina. Čas oslího salámu mého dědečka měl teprve přijít, a ten, kdo jej ochutná, už nikdy na něj nezapomene...

 Bylo mi pouhých pět a vlastně jsem ani nevěděl, co to pro dědečka znamená, když mi o salámu vyprávěl. Až mnohem později, když se mi „gothaj“ přejedl, jsem si vzpomněl a bylo mi líto, moc líto, že jsem nežil v tomhle městě v té dědečkově době i já. Co všechno bych mohl vypovědět, čím vším bych mohl pohnout, u zrodu čeho jsem mohl být. Nestalo se. Tak se jen těším, že jednou i já ochutnám oslí salám a řeknu: „Dědo, měl jsi pravdu, je výborný!“