Vajíčka

Paní Mečířová z Chrastavy mi dala pytlík vajíček, že jsou od jejich slepiček za to o čem a jak píšu. Asi si Mečířovic slepice čtou nahlas v kurníku. I tak děkuji. Nepolevím, smaženice z vajíček a chleba s máslem je tradice a tradice mám rád…

Co mě na vejcích bere je jejich ustálený tvar a dá se říci i chutný obsah. Když pominu, že se z nich taky, jen tak mimochodem, rodí nový život. Třeba had. Fuj! Ty já nemusím ani trochu. Když už, tak je mi sympatičtější želva...

Berme, že vajíčka tu jsou především pro strávníky, pro milovníky designu, pro onen prazvláštní neopakovatelný tvar. Věřím, že právě tvar byl v dějinách vajec tím, čím genetiky mičurince iritoval, štval a doháněl k šílenství. Změnit to, co není kulaté na čtverhranné byla výzva. Dobře, že nepokořený tvar vajíčka zůstal. To se sama příroda postavila na zadní a řekla dost. Ještě trochu zaváhala, když si Kryštof Kolumbus dovolil vajíčko postavit na špičku, kterou vajíčko nemá. Silou. Hrubou silou.

A dost. Zopakujme si k čemu vejce jsou. Rodí se v nich život. Mají desítky podob. Od velkých pštrosích po ty, co vysedí kolibříci… Vajíčka, ta nejznámější známe coby slepičí produkt. A ty jsou dnes nejoblíbenější ve dvou základních barvách hnědé a bílé. Jejich použití se předpokládá v kuchyni. I když ještě teplé zpod slepičky, co jsem srkal dírkou ve skořápce, byly lahůdkou, na kterou jsem od svých dětských let nezapomněl. Bylo to trochu barbarské, tak nějak to dělá i kuna.

Kromě nás, „pytláků“, co vajíčka rádi i za syrova, používají kuchařky vajíčka v mnohých pokrmech. V dortech, salátech, omáčkách, krémech. Vajíčka patří do vaječného koňaku, na pánvičku, do houbové smaženice. Dříve i do základů středověkých staveb, především mostů. Tady bych si vsadil spíš na skořápky z vajec. Ne zrovna příjemné mám vzpomínky na naložená vajíčka v pětilitrových sklenicích, kde vajíčka dostala měkký, na dotyk rukou odporný omak.

Vajíčka slouží snad i k regeneraci čistého zvučného hlasu. Stará vajíčka - pukavci, která při rozbití páchnou po sirovodíku mají svou roli při demonstracích, při vyjádření odporu mimořádně silným zápachem. Zajímavé jsou názory odborníků na zdraví pojídání vajec, které se od sebe velmi liší.

Mé zkušenosti praví: Víc, jak deset je moc. Obden jich stačí i méně. Rozhodně preferuji ke smaženici šnytlík a chleba s máslem. Může být i kyselé mléko. Za víc než zmínku stojí velikonoční zdobení vajec a jejich darování koledníkům. Tahle tradice je v našem prostoru tradicí, která má především v Čechách a na Moravě silné zázemí. Vajíčka jsou po vyfouknutí často zdobena i netradičními uměleckými technikami. Vznikají tak velmi pěkné ukázky lidové tvorby. Opakem jsou originály, nebo napodobeniny pověstných zlatých a diamantových uměleckých vajec z doby carského Ruska.

 Vajíčka, se kterými se denně setkáváme, jsou především ta, co konzumuje v rámci potravin. A jen těžko na nich něco vylepšíme. Není to ani potřeba. Jsou ve všech případech dokonalá.