68.
Ještě se třikrát vyspím a bude mi právě tolik let. Je to málo,
je to moc? Kdo ví. Mladému to bude připadat jako nepředstavitelná
vzdálenost, která dělí jeho věk od mého. Od mého kola zn. Eska
a jeho auta Ford. Co můžeme mít společného? Věk vymezuje i
schopnosti, naše zkušenosti, skladbu jídla, zvyklosti. Ten, komu
je třicet se pohybuje rychleji a má schopnosti, které jsem
bezesporu já už ztratil.
Sníme
oba dva, ale naše sny jsou od sebe na hory vzdáleny. Máme děti.
Ale ani ty už si nejsou v ničem podobné. Moje jsou
třicetileté a starší, jeho jsou ti, co chodí školy. Naše ženy
jsou rovněž jiné, jedna druhé si nepodobné. Ta moje je už dávno
babička, ačkoliv se tomu brání. Je takříkajíc už v letech,
ta jeho je ,,mladá paní“ a je něčím pro nás nepoznaným.
Tak,
jako třeba starý telefon se sotva může měřit s mobilem,
tak naše knihy a encyklopedie sotva budou stačit vyhledávačům
odpovědí v počítačích současných generacích. Připadá
mi to trochu, jako když objevitelé zámořských cest přistáli u
ostrovů nebývalé krásy a nich objevili domorodce s rozumem a
zvyky tisíce let zpátky. Tak mohou vidět naše děti své rodiče,
mámu, tátu, strejdy, tety…
Životní
zkušenosti jsou snad to jediné, co zbylo naší generaci, co můžeme
plavcům - dnešním objevitelům - nabídnout za krásná
,,zrcátka“, či jabloneckou bižuterii. Pokud jsme nepropadli
ohnivé vodě, nabízíme za teplo a teplou vodu naše zkušenosti,
znalosti, vytrvalost, odolnost a houževnatost danou věkem. Za málo,
za žádné manažerské platy současných absolventů světových
škol a rychlokursů. Jsme na trhu práce počínaje hlídáním
vnoučat a dalšími, velmi sofistikovanými úkony, které nelze
svěřit papouškovi, pejskovi, či rybičce v akváriu, želvě
na pískovišti.
Zvykejme
si přitom, že šíře našich znalostí s věkem roste.
Především jsou z nás už teď poloviční doktoři. Máme
znalosti medicíny, víme jak co léčit. Žel, čím dál tím víc
chodíme i na pohřby. Už tolik nečteme, o to víc se díváme na
,,Perly paní Serafinky“ na televizní seriálové telenovely. Naši
mladí nevědí, co je to artróza, bolavý hřbet a čtení
v novinách mezi řádky. Nevědí, co to byla Varšavská
smlouva, Berlínská zeď, co to byla železná opona, cesty k moři
trabantem a spaní pod stanem.
Jo,
generační rozdíly. Našim dětem jsou známy především z
pohledu, kdy rodiče a prarodiče žebrají o jejich čas, pozornost
k problémům, jako je stárnutí. 68 let... Nedělejme si
iluze. Vlak už dávno jede a nabírá na rychlosti. Co teď? Někomu
schází syn, někomu dcera. Nám, co máme prázdné garáže jen
tolik: Koukejte se z okna tramvají. Pomáhá to, přijdete na
jiné myšlenky….
Co
dodat? Za rok mi bude 69. Ne všechny scénáře vycházejí...
Egon
Wiener
Žádné komentáře:
Okomentovat