Proč v Čechách leží v podloží silnic
tolik drahého kamení, každý nepochopí… A je tomu tak, tolik
jsme bohatí!
Kámen jako kámen, šutr... I ba ne. Není tomu tak,
pokud je z podhůří Krkonoš, od Kozákova, z Turnovska.
Kámen se do podloží cest ukládá už mnoho, mnoho let. Cesty pak
vznikají položením kamene na kámen, technologií, která drží a
ani se nehne. Drží jak helvétská víra po celá staletí. To dělá
kvalita kamene. Jako správná voda dělá pivo pivem a brambory
sedláka.
S tím naším kamenem je to snad ještě
markantnější. Právem se mu říká polodrahokam. V pecce,
když kámen rozbiješ, leží jako ve vejci, srdce draka, vějíř
per indického páva. Pokud se vybrousí, můžeš mít vzácnost do
prstenu, na krk, do náušnic. Kus takového vzácného kamene je
hledán už stovky let. Je řezán, broušen, leštěn, opracováván
zlatníkem, ceněn obchodníkem a vsazen do stříbrného okruží
nebo zlata. Do ostění kaple, do koruny vládce, do diadému,
náhrdelníků dcery, ženy, matky pana krále. I takový je kámen,
kterým dláždíme v Čechách ulice. Polodrahokam nebývalé
krásy, kámen, který je sypán, dusán a záhy na něm leží
další, až nakonec jej skryje vrstva černé, horké směsi, aby
vznikla cesta. Rovná a hladká, jako hladina řeky o půlnoci, kdy
na ni svítí měsíc, jasné světlo hvězd.
Ach, ty naše drahé cesty. Tam kdesi daleko od nás, na
severní Moravě, blíž k Ostravě, do podkladů cest uložili
něco, co náš kámen nebyl a teď mají o strach postaráno. U nás
tomu tak není. Po zimě díry ve vozovce, to zas ano, ale ty se
během léta většinou spraví. Ale pocit, že Liberec, který se ve
dluzích jen topí, má cesty kolem div ne ze zlata, to je pro
každého z nás, co tam bydlí nádherný pocit… I když i
kvůli větším hloupostem se vedly války.
Nebudou chtít věřitelé do zástavy cesty? To mě jen
tak napadlo, co tahle nabídnout věřitelům alespoň ta drahocenná
podloží? Nebo je využít jako lákadlo pro turisty: Přijďte a
opravte si kousek naší cesty! Budete-li mít štěstí odvezete si
domů tašku s polodrahokamy. Leštění je v ceně... Už
vidím ty zástupy. Jinde, třeba na Otavě turisty lákají na
rýžování zlatých šupin v potocích. My všude, kam
šlápnete máme pod nohama polodrahokamy. A proč ne? Nechme to na
radě, na komisi odborníků pro cestovní ruch liberecké radnice.
Je na nich, zda je kocourkovská, nebo jen čeká, až ji osvítí
duch svatý a pozve do města ty pravé, bohaté i chudé, kteří
městu podobnému Šípkové Růžence prosekají cestu trním...
Žádné komentáře:
Okomentovat