Nám, dětem před šedesáti lety, byl školní kabinet
tím, co pro dnešní žáčky počítač s internetem. U nás
na vesnici ve škole byl kabinet jen jeden, ale byl o všem možném.
Byly v něm vycpaniny těch, které jsme znali z lesa,
z pole, ze zahrady. Co z nás ale nikdo nikdy neviděl byla
lidská kostra. Celá! Velká kostra – skelet - do poslední
kostičky člověka. Nádherné grafické listy s lištou dole i
nahoře, sytě barevné na špagátku tak, aby šly zavěsit a celá
třída viděla, co neviděla nikde jinde. To byl školní kabinet,
plný tajemných kuriozit, barvotisků, vycpanin a modelů.
Co k tomu dodat? Byli jsme šťastní, když jsme
byli vybráni, abychom šli pro obrázek do školního kabinetu.
Každý si toho vážil a záviděli mu to všichni ostatní. A že
tam obrázků viselo! Obrázků tolika krásných námětů. Jak se
dělá mýdlo, jak se staví loď, jak se loví mrož, dělo
připravené k výstřelu, parní stroj… Prohlédnout si
úžasné věci, které skrýval školní kabinet, byl sen každého
z nás.
A tak se mezi kluky rozhodlo, že se tam vloudíme a
prohlídneme si všechny ty obrazy. Hlavně ty o ženském těle a
jak se rodí mimina - to nás zajímalo z těch naučných
obrazů nejvíce. Školník nás tam nevědomky zamknul a mělo být
i hůř. To když si doma všimli, že někdo z nás není včas
doma, a že tudíž jsme asi ,,po škole“. Králíci a seno
nepočkají a tak si pro nás z domova přišli.
Škola byla zamčená, my uvnitř v kabinetu a
školník se dušoval, že nás neviděl a paní kuchařka a
uklízečky taky ne. Až vořech, co šel na prohlídku školy taky,
nás prozradil radostným štěkotem. Nic jsme nemuseli vysvětlovat,
všem bylo jasno. Chtěli jsme prý vidět tygra sumaterského a
ustříhnout mu ty vzácné vousy. Nechali jsme je při tom. Doma mi
táta nařezal řemenem, ale jenom trochu. Asi si vzpomněl, jaké to
bylo, když chodil do kabinetu pro exponáty on …
Nebyly ještě diaprojektory, ale v kabinetu už
byla promítačky na 8 mm film. Žel filmy byly o tom, jak se kácí
les, jak se dělá kotec na psa, jak se včela vyrábí med. To
nezajímá každého, což nás ospravedlňovalo k tomu podívat se
do kabinetu ještě jednou. Tu druhou výpravu jsme uskutečnili už
jako páťáci a byla úspěšná. Podruhé jsme se chytit nenechali.
Ve srovnání s dnešním internetem byla výtěžnost
informací směšná, a přesto jsme vyrostli a narodili se nám děti
a jim zase další. Nevím, zda dnešní školní kabinet obsahuje
zrůdy v lihu, papírové tabule, jak na cukrovou řepu a
vycpaného vlka, ale mohu sebejistě prohlásit, že já v kabinetu
poznal velký kus světa. A až jednou zhasne moje svíce, a budu
svědčit někde jinde, neslevím. Školní kabinet by mohl uspět i
v konkurenci internetového prohlížeče. Vím, o čem
mluvím…..
Žádné komentáře:
Okomentovat