Anglicky

Anglicky? Má první svatba byla v angličtině, přímo v Londýně. 30. prosince v 11 hodin roku 1968. Superintendant, co nás oddával, se nespokojil pouze s obligátním „yes“, ale požadoval opakování celých pasáží manželských povinností v angličtině. No a jsme u jádra téhle řeči. Bylo mi devatenáct, měl jsem po vojně, tehdy to byly dva roky odloučení od maminky a angličtiny, co jsem pochytil ve školních lavicích. Češka, co si mě vzala, uměla anglicky velmi dobře. Totéž umí dnes téměř všichni ale v naší rodině velmi, velmi sporadicky. Děda Artur, co velel kuchyni generála Klapálka za Druhé světové války, ten ano a rovněž všichni tatínkovi bratři, co se po válce už do Sudet nevrátili. Můj syn, co v téhle řeči i přednáší na mezinárodních textilních konferencích. Zbývám už jenom já. Co jsem neuměl, to jsem zapomněl. Jsem ze všech mých příbuzných ten nejhloupější. Ne každý umře s věncem kolem temene hlavy. Ne každému je dáno se cizí řeč naučit.
Patřím k té skupině, co vám, lingvistům, závidí. Závidím dceři, mé bývalé hospodářky, co učí ve fitness v Británii a těm dětem, co se už ve školkách a v základkách dorozumí anglicky. Všem těm krásným dlouhonohým a prsatým slečnám, co plynule konverzují a pijí k tomu brčkem drink. Všem těm emigrantům z Pákistánu, Kurdům, Somálcům a Turkům, co se téhle tvrdé světové řeči naučili. A přitom ne, že bych měl něco proti Velké Británii, i když jsou to i dnes distingovaní barbaři. Mají i hezké poštovní známky a šikovné dvoupatrové autobusy.
Jsou tu ale i jiné mouchy. Vezměte si jejich rozporuplné dějiny. Kdo měl veslo a dvě zdravé ruce, obšťastnil tuhle zemi svou přítomností. I ti nejhorší z nejhorších. Z těch slušnějších třeba Sasové, Římani. Ti horší Normani. Co naplat, přijali křesťanství a generální pardon. Za prachy je i v Londýně dům o několika patrech. Alžbětě nevadila ani pirátská profese admirála Drakea.
Války růží. Jak vůně růže omamuje, jak je pichlavá! A všichni mluví po francouzsku, po normansku, v řeči Sasů. Anglicky promlouvá Robin Hood a král Lví srdce, arcibiskup z Canterbury. Edwardi a Yorci. Vraždy, bratrovraždy, něco jako Přemyslovci. Spousta bastardů a levobočků. Studené kamenné hrady, kde pakostnice, bolesti kloubů a zad patřily k nejběžnějším nemocem, neboť ani anglický krb neřešil sychravé počasí ostrova zahaleného mlhou, deštěm, mrholením, občas i sněhem. No vidíte a ve Velké Británii si na tohle už zvykli, a velmi rádi se baví právě o počasí.
Kdo všechno mluvil a mluví anglicky? Tudorovci, Jindřich VIII., celá alžbětinská doba, Shakespeare, Thomas Moore, černošští otroci, co putovali anglickými loděmi do Ameriky. Lidé v Commonwealthu od Kanady po Austrálii. Angličtina, to jsou i Spojené státy, internet a telemosty. CNN, televize, mezinárodní dohody, soudní dvory, OSN, paluba kosmické lodi… Nelson neztrácel svůj pověstný klid ani na své lodi. Anglicky mluvil i strážní oddíl, co hlídal Napoleona Bonaparte, dobyvatel jižní točny, Stanley i Livingstone v Africe. Mladí muži v Singapuru, W. Churchill, američtí prezidenti a anglické královny a jejich dvůr… Princové, lordi, vikomti i tkalci v Leadsu, angličtí horníci i námořníci. Indičtí Maharádžové, ale i Ghandí. Stavitel Susesu – Lesepsse, ale já myslel spíš Lorda Disraeliho. Jeho oponent Salisbury. Princ Eduard, co jezdil do Mariánek údajně se jenom léčit. Anglicky se baví i mořské kosatky, korýši a jihoafričtí plži. Ještě nebroušené diamanty. Nelson Mandela, krásné americké herečky, anglicky se mluvilo na Měsíci, v Jaltě i v Postupimi. Nad Hirošimou i nad Nagasaki. Anglicky a perfektně mluví každé anglické dítě, anglicky tě osloví letuška v letadle i žebrák v Londýně. Angličtina je druhou řečí Řeků, tak jako jsou libra a dolar důležité při nákupu věcí. Anglicky mluví i petrolejoví šejci, šašci v cirkuse. Ti, co zametají v parku listí, co odstraňují sníh z chodníků. Tak hodně píle při výuce angličtiny.