Veřejné stravování v Liberci

Psala se 60. - 70. léta. Je to dávno. Mnohým to bude připadat jako středověk, kupodivu tomu tak však není. Mnozí si to pamatují. Hned na začátku musím říci, že těch zařízení veřejného stravování nebylo tolik, jako je dnes. Začněme na nádraží. Klasická trojka: špinavé záclony, ubrusy a okna. Ovšem jedno z nejlepších cen, polévky do koruny, hlavní jídlo do 12 korun. Vedle cestujících, nadpoloviční počet pobudů, opilých cikánů, retardovaných individuí. Úplný opak: Imperial a Zlatý lev. Jídlo dobré, ceny ucházející, čistota vzorná, služebny STB, možnost koupit valuty a levně marky NDR.
Stříbro města - Radniční sklípek. Vůně hovězí polévky a svíčkové se linula kolem radnice a točili tu dobré pivo. Návštěvu bych vzal právě sem. Vše vzorně ošetřené, velké porce, slušná cena, do 12 korun celý oběd. V mezipatře byla pivnice Parlament, dosud nepřekonaná atmosféra. Světoznámý podnik, na který vzpomínají především vojáci, kteří tehdy sloužili v libereckých kasárnách a studenti středních škol i vysoké školy.
Nisa – snobárna večer i o víkendu, jinak o polednách závodka pro okolní podniky. Tanec, hudba, děvčata. Nostalgie. Tehdy se ceny v podstatě podnik od podniku nelišily. Stálý dohled policie. Babiččina kuchyně, Jednotěnka Sokolovské náměstí. Jakoby už hodně mimo město. Jednotěnka – patřila Jednotě (družstvu). Do talíře s polívkou vám rovnou dali lžíci. Slečna u pokladny byla velmi pomalá a spíše spící. Ceny lidové, úroveň jídla nic moc, ale na talíři upravené. Zajímavá byla výzdoba, kterou tvořily velké fotografie Londýna a květin.
Černý Kůň na Nerudově náměstí. Zašlé záclony, okna špinavá jako do medvědího doupěte nebo do ubikace loupežníka Sarka Farky, pod okny bodlák a kopřivy. Sklepním oknem vyrůstaly brambory… Ale pivo měli dobré. Jídlo jsem si tam nikdy nedal.
Pivnice na Tržním náměstí – buřty s cibulí, pivo pro místní a hlavně pro vojáky, kteří to sem měli z kasáren blízko. Samoobsluha pod podloubím naproti radnici. Specialita – studená jídla, místo šťávy z vepřového studená voda ze zelí. Majitel Restaurace Liberec. Hrůza v kuchyni. Hotel Radnice hned vedle. Pozor na čtvrtky (a to všude) – bezmasý den. Otevřeno ráno (!) až od 11 hodin. Rychlá obsluha, čistota. Sem chodily často z radnice kontroly. Měly to blízko a dostávaly větší porce.
V hodnocení jako nejlepší – PKO Lidové sady, i kvůli sobotním tanečním večerům s orchestrem Železničář řízený Láďou Barešem. Obsluha na terase i hlavním sále. Po dobu LVT zajímavá klientela. Česká děvčata se tam zdokonalovala v němčině, italštině a angličtině u slušně vybaveného baru. Vše se vždy odvíjelo od pana vedoucího. V PKO jím byl pan Bednařík.