Vratislavice nad Nisou

Co o nich vím? Mají smůlu, ale vlastně i štěstí. Mohly dopadnout jako Český Dub. Zůstat stranou. Vratislavice stranou nejsou. Dnes jsou na cestě, která je roztíná ve dví a obchvat města nic neřeší.
Město má své německé rodáky a oba ti velcí jsou si velmi podobní. Automobilového konstruktéra, který pro slávu upsal duši ďáblu a vůdce německých nacionalistů, který ve jménu téhož ďábla měl hlavní podíl na rozbití První republiky. Naprostá většina Němců, těch, co žili do roku 1945 ve Vratislavicích, byla odsunuta po roce 1945 do Německa. Tehdy byla oprávněna otázka, zda to neohrozí výrobu koberců, která stála právě na místních německých odbornících odsunutých do Německa. Výroba koberců firmy Ginzkey, později N. P. Bytex úspěšně pokračovala i díky moravským odborníkům, kteří přišli do Vratislavic z Brna a okolí…
Městečko na cestě z Liberce do Jablonce nad Nisou mělo svou vynikající minerální vodu a dosud má prosperující pivovar. Uzavřena byla jatka, otevřena byla báječná tramvajová linka mezi dvěma sousedními okresními městy. Dnes Vratislavice plynule vrůstají do blízkých okrajových čtvrtí Liberce. Ještě nedávno rušička ve Vratislavicích, sloužící za doby socialismu k rušení Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy, osamoceně stojící na vršku, je dnes obestavěna zajímavou architekturou rodinných domů s krásným výhledem na Ještěd. Vedle stojící komplex Domova důchodců se rozrostl o zdravotnická zařízení včetně moderního ubytování seniorů.
Úplně nová komunikace z Liberce do Jablonce opět narušila integritu obce dalším rozčísnutím městské zástavby. A tak je znovu otevřena otázka, jak moc jsou Vratislavice samostatným městem, jak moc jsou součástí - okrajovou čtvrtí Liberce. Mohutná výstavba panelových domů v severní části obce a dnes malá možnost najít práci ve Vratislavicích, učinila z městečka místo, kam se chodí řada lidí jen vyspat. Pracují a baví se jinde. Na jižní straně obce je naopak možno nabídnout parcely k výstavbě rodinných domků v nové části Vratislavic, už v té hezké, kde odpočinek není jen o přespání v paneláku.
Vratislavice z pohledu projíždějícího městem, působí rozpačitým dojmem. Pokud rovnou nechci říct – s nulovým dopadem na to, co si v podvědomí odnáším. A přesto tu žijí lidé, děti chodí do školy, důchodci zde dožívají svůj život. Město má svou radnici, opravené fasády, nová okna, provozovny řemeslníků, obchody, své lékaře, kostel, hřbitov, letní koupaliště. Je rozděleno v názorech, zda je čas fašistům odpustit jejich válečné zločiny a podíl na rozbití republiky, zda si přiznat, že otrockou práci skutečně dělali otroci. Lidé jako já nebo vy, kteří byli odvlečeni ze svých domovů do koncentračních táborů.
Odpustit a zapomenout? Jak přilákat do města turisty? Jak moc město zviditelnit a čím? Bude tu stát velké automobilové museum, největší široko daleko? Co mu stojí v cestě? Kdo a jak odstraní problémy? Jak město proslavit a jak mu pomoci? Určitě tím, že řekneme plnou pravdu. Odpověď hledejme v diskuzi, v níž se Vratislavičtí musí rozhodnout sami. Tak ať mají své priority dobře ošetřeny…