Žertem

Co je žertem, to je čertem. Nepřipadá vám to hloupé? Takhle hluboce jsem nikdy nepřemýšlel. No a vidíte, tuhle slyším, aby někdo vysvětil podstatu žertu. Abych se bál, že nerozumím vtipu. Proto mi dovolte, abych se zasmál. V tom smíchu by měla být i na onu stupidní otázku odpověď. Co žert, žertem stojí, nikdo si nedovolí o něm pochybovat. To vím ze své vlastní praxe, že vtip a žert jsou jakou koření sůl a maggi dohromady. Není lidského konání, aby se mu někdo nevysmál. Od kresleného humoru antických váz po Urbanovy smržovské sprosťačinky. Ze všeho si je možno dělat legraci. Okořenit si ono slzavé údolí, kterým se prodíráme celý život, abychom na konci stejně spadli do vykopané jámy… No řekněte, není to k popukání? A ještě tvrdit, že jdeme za lepším.
Ano, stokrát souhlasím s tím, že vojáci se před bojem milovali, pili a kouřili. Vzpomínali tím na to, co bylo a co je vtipem, žertem možno ukončit. Život je žertem přírody. Ta kdysi otěhotněla a porodila vtip o velkém kusu masa, co mělo mozek jako špendlík. Tací neměli šanci přežít. Po nich přišli ryby, ptáci, přesličky, všelikeří skrčenci a bouchači se do prsou. Až za hodně dlouho se tu objevil dědeček s babičkou. Ti to tak dlouho zkoušeli, až na svět přivedli incestního tátu s mámou, Evu s Adamem.
Tady se chytil námětu „Jean Effel“ a natočil s nimi pohádku, jak šel život ve dvou, ve třech s bohem i s pánem bohem. Smál jsem se, až jsem spadl ze židle. To byl žert, následován dalším žertem. Pak přišla inkvizice, cenzura a autoremedura. Marx, Lenin, Stalin, Mao Ce Tung, Hitler, Makarenko a každý, od dědečka po maminku, něco chtěl: stranickou knížku, stranické známky, disciplinu, árijský dokument, že nejsou židi. Kdo by jim nevyhověl? Měl to být jen žert. Vtip, něco pro zasmání. Ne, nebyl to žert, ale patent na rozum a život. Najít někoho, na koho lze všechno svést. Začít žertem. Nauč se zpaměti jako básničku, pokritizuj se, posyp si hlavu popelem.
Žert, vtip a veselá nálada. Jak z toho ven? Jsou vtipy veselé a hlučné. Záleží na vás, budete – li k nim přikusovat citrón nebo sladkou mandarinku. Vtip musí mít vhodnou půdu, rašeliniště s humusem, musí být dobře zaléván a kypřen. Pak vykvete. Květina, jejíž plody jsou sladké. Vtip a žert pak jedno jsou. Záleží, v jakém stavu vás najdou, v jakém rozmaru a rozpoložení. Pokud vás ten den vyhodí z práce, nejste ti správní příjemci bujarého veselí. To přijde, až vyhodí z práce vašeho šéfa, pak se řehtejte, až vám spadnou kalhoty. To je žert.