Pánové

Už jste někdy … ? Já ano. Musel jsem den předtím, už nevím co, ale muselo toho být víc, než mělo být, no prostě - usnul jsem. Bylo to za jízdy autem v rušném provozu. No, to se ví, samozřejmě, že ne jako řidič, ale jako pasažér. Hned vedle ní. A to sloužím coby navigace, poradce, Ottův velký naučný slovník, učitel v autoškole. No vidíte, a usnul jsem. Ne vlastní vinou. Něco muselo být tam, kde nemělo. Vysoký nebo nízký tlak, geomagnetická anomálie, dusno, větrno, bouře na slunci, co já vím.
Hned se mi něco zdálo. To mám pořád. Usnu doma, ve své posteli a hned se mi něco zdá. Zavřu oči a jsem tam, kde třeba vůbec nechci být a také hned něco řeším a ne, že bych si dal pauzu. V tom pozemským životě je to běžný. Jde mi to samotnému na nervy, že ve spánku si nedám „voraz“ a řeším také. Řekněte, není to k zbláznění? Zavřu oči a nemůžu si pohovět. Slabost spát je omamující. Ještě mluvím, ale už cítím, jak mi tvrdnou koutky, celá ta partie kolem pusy. Motor si pobrukuje, řidič poslouchá a já už řeším něco na jiné planetě v jiné dimenzi.
Spím a je to jako droga. Nechci být rušen. Nechci. Jako bych vypil láhev absintu. Ten náhlý stav je ponižující a zahanbuje, když se probudím. Ne když spím. Připadám si jako bych byl bigamista a měl dvě nezávislé rodiny. Druhá manželka čeká, auto má naložené věcmi, jedeme na dovolenou k moři. Už jenom já jim scházel. Sednout a jedeme. Je to schizofrenní. Připadá mi to adekvátní fousatému fóru Radia Jerevan, když se posluchači se ptají rozhlasového spíkra: „Může se v den Velké říjnové socialistické revoluce souložit?“ A spíkr odpovídá: „Ale ano, ale radost ze soulože nesmí být větší než radost z revoluce…“
No vidíte, mám se radovat nebo začít pít? Jsem zatím ve formě, ale co bude, až jednou zpohodlním a nebudu stačit? Nebude jednou všemu tomu dramatický konec? Co když jednou v dramatické chvíli přiznám barvu? Co si pak počnu? Jak to přijme ta první rodina, co tomu řeknou tam na druhé straně? Mám strach, že pomalu stárnu a začíná se mi zdát, že to tam není až tak špatné. Co tomu ale řekne? Zvykne si ta první, které dnes dělám v autě navigaci, poradce, Ottův velký naučný slovník, učitele v autoškole… Všimne si toho vůbec? Ví vůbec, že jsem usnul a že to nebylo poprvé ani naposled?