Postrkem

Postrkem šel dobrý voják Švejk jihočeskou krajinou, prvorepublikový žebrák do své rodné obce, cikánská rodina včetně vozu a koně tam, odkud přišla. Postrkem se vracel domů ten, který žebral někde jinde než odkud pocházel. Postrk byl institut nadmíru užitečný – řešil problém s bezdomovci nadmíru efektivně ve prospěch obce, postrkovaných, ale i těch, co obci na krku zůstali, nakonec i těch ostatních, které nebylo kam postrčit.
Tím je řečeno i to, že domovská obec často musela svou péči o vlastní postrčené pořádně zefektivnit. Ach, tak láska nebeská! Zná cenu postrku a ví, co, koho a čeho je. A přesto nešlo o nic víc než o akt v souladu s právem, nic v rozporu se zákonem. Pokud člověk pracoval, jeho děti chodily do školy, žena mu prala, vařila, starala se o koně a nepřivydělávala si hádáním z ruky, tak si jich četník nevšímal. Pokud jejich chování začalo omezovat starousedlíky, bylo zle a postrk byl uplatněn.
Samozřejmě, že prvorepublikový akt ochrany a prevence není perzekucí a diskriminací u nás žijících menšin. Efektivně řešil to, co dnes neumíme. A že nás některé „aktivity“ omezují a znepříjemňují život nemlich tak, co našim dědečkům a babičkám v letech První republiky! Ti, co jsou zcela jistě na hlavu a nemocní by měli být internováni a léčeni. Ale jsou i tací, co se chlubí, že nemají papíry a že jsou Maďary. Ty bych skutečně postrčil tam, odkud k nám neznámí došli.
Neznám předpisy, zákon, vyhlášky, jak dnes s bezdomovci nakládat. Většina z nich žije v bezstarostném nevědomí bez obav, že by si jich „strážci zákona“ jen všimli. Jsou jak ona indická kasta, které se nikdo nesmí dotknout. Ale my nežijeme v Indii. Máme své tradice, zákony. No a vidíte, ani jedna strana je nevyužívá. Ti, kterých se to týká lotrují bez obav na lavičkách v parcích (v Oldřichově ulici) a matrace položené na lavičkách ani neskládají. Budí dojem, že tu budou navždy. Policie ta i ta kolem nich jen krouží a ze strachu, že by je musela naložit do služebního auta, dělají, že nic nevidí.
„Dáma“ v kšiltovce určitě na hlavu je, ale nic jí nebrání za krabicové víno obsloužit pány v jejich specifických potřebách třeba i ve dvě v noci, a protože je pořád při chuti, hlasitým halekáním vyzývá nás, chlapy žijící za okny přilehlých paneláků, abychom přišli dolů do parku k ní. Samozřejmě s krabicí vína, neboť se tady v parku za služby veřejnosti platí.
A tak to jde den po dni a není nikde dovolání. To bude tím, že ti chudáci strážníci ani neví, co je postrk. Dá se říci, že naši zákonodárci lobují za vše možné, ale za bezpečnost po setmění i denní (viz liberecký „Šervůd“ na Rybníčku) nic nedělají. Problémy asi porostou se zvyšováním daní, DPH a maloobchodních cen. Lidí bez domova bude přibývat, platit kradeným vínem se bude čím dál tím víc.
Neměl by už konečně náš poslanec v horní, dolní komoře Parlamentu iniciovat nějakou novou normu – jak a co s takovými lidmi? Smrdí, kradou, jsou nemocní a obtěžují. Bude jich stále víc. Pane Sobotko, co vy na to? Než se stanete tím vysněným prezidentem republiky, nepokusíte se něco udělat pro všechna města, pro všechny lidi, co se bojí do parku, aby něco nechytli?