Erich Sojka

Byl to obyčejný předválečný židovský kluk z Liberce. V Barvířské ulici naproti hasičům vlastnila rodina velký dům se sochami na střeše, podle kterých ten dům poznáte ještě dnes. Sojkovi měli před válkou i fabriku v Bílém Kostele hned pod nádražím. Ještě nedávno to byla papírna, která šmelcovala staré německé knihy posbírané z domácností odsunutých Němců z Liberce, Jablonce a širokého okolí.
Erich chodil s mým tátou na náboženství a v liberecké synagoze měli bar micva. Oba dva tehdy uměli česky, co by se za nehet vešlo. Potom přišel Hitler…
Erich měl to štěstí a dostal se včas do Anglie. Ostatní z rodiny už ne. Po válce to měli tihle hoši těžký, snad těžší než na frontě či ve vězení. V jejich libereckých postelích nejdříve spali Němci, potom Češi a těm se z teplých duchen nechtělo.
Šli tedy do podnájmů. Ericha nepustili do vlastní fabriky, zpět nedostal ani dům v Barvířské ulici. Můj táta před válkou nic neměl, po válce si pořídil mámu a mě. Chlapci se trochu nepohodli s novým poválečným zřízením a tak je stát poslal do vězení. Dost dlouho na to, aby vystřízlivěli. Všichni známí, až na několik výjimek republiku opustili. Oni zůstali.
Z rodiny Sojků zůstal v Liberci jen Erich. Až do smrti bydlel v podnájmu ve vilce naproti strojní průmyslovce. Učil angličtinu, přibral pár kilo a rád si povídal s lidmi. Mou ženu považoval za Angličanku, protože jsme se brali v Londýně. Nebyla schopná mu vysvětlit, že tam rok pracovala jako aur paire a naučila se slušně jazyk. Musela s Erichem mluvit pouze anglicky.
Já si ho dobíral, že je slavný a že to zapírá. V té době totiž hodně překládal filmové scénáře, knihy a texty zpěváků Erich Sojka, jeho jmenovec. Liberecký Erich se vždy bránil, že je to jen shoda jmen. Kdo ví? Já mu to nevěřil. Ten náš Erich byl rovněž překladatel a velký prevít na hloupý lidi, co záviděli. Nikdy neměl rád antisemity, nacionalisty a jiný křiváky a podělance, co psali anonymy a schovávali se za druhé.
Měl rád lidi, co se prali s osudem, kteří trpěli jen proto, že byli jiní. Homosexuály, Židy, cikány, Eskymáky, cyklisty a kuřáky dobrých cigaret. Krásné ženy, co musely být i chytré. Měl rád mýho tátu, jeho tátu a dost možná i mě a mou ženu. Měl rád i lidi, co dosud spí v jeho posteli, co jeden druhému neubližovali. To byl jeden z těch, co tu kdysi žili. Erich Sojka, mimo jiné výborný učitel.
לתת את הנשמה היא לקפל את עוצמת הקול של חיים – Kéž je tvá duše přivinuta do svazku živých!