Mám mezi svými přáteli v Jablonci a v Liberci spoustu známých, kteří mají různé koníčky. Dělím je na přátele aut, koní, všelijakých chutí, ale i náboženství. Ano, jsou tací, kteří svou lásku k páře povýšili na náboženství. Jsme sice státem ateistickým, zaplať bůh, ale vášeň ,,věřících“ ke svému ,,koni“ je zde převeliká hluboká, hodná speleologa, který dobrovolně vleze do ,,komína“ (brrrr...), parašutisty, kteří byvše vyhozeni za letu nikdy neví, zda se jim otevře padák hlavní, nebo záložní.
Jsou lidé i přátelští, co milují jedovaté hady, v zimě i v létě navštěvují nepřístupné hrady, kdejakou jámu v Jizerkách znají. Miluji takové lidi. Jsou z jedné várky, ze stejného těsta jako já. Živí je chuť do života, mají sny a ty je budí ze sna, z poklidného spánku. Z posezení u kafe, od buchet posypaných vanilkovým, moučkovým cukrem, od kopce šlehačky i od televize.
To všechno vymění, aby šli za svým koníčkem. Koníček řehtá, zadečkem vyhazuje a nechce se dát ochočit. Ale kdo se dá lehce ochočit? Cesta za koněm a výskok do sedla stojí spoustu peněz, času a hlavně může jít o rodinu. Ne každý je tolerantní, ne každý zná cenu cíle, osvobozujícího od každodenního stereotypu.
Mám spoustu přátel, kteří se dělí dál. Na přátele adrenalinu a pokojné, věkem sešlé s pleší v týlu. Na hrdiny a konzumenty prášků. Na ty, co jezdí rychle, v autobuse bez jízdenky, kteří se často a rychle zamilují. Každý člověk je jiný. Už ani dvojčata nejsou, to co byli. Liší se bratři od sester, spolužáci, ti, co sbírají známky, horolezci, znalci vína, kuřáci i feťáci, úchyláci, co šmírují u plovárny, postávají na rohu náměstí naproti zdravotnické škole a čekají, až odtud vyjdou na ulici švarné studentky...
Je mnoho kopců dosud neslezených, mořských hlubin, kde nikdo nebyl. Spousta krásných věcí, které nikdo neobjevil. Mám přátele téměř všude, každý má nějakou tu slabou chvilku, něco na čem ujíždí. Někdo rád čokoládu Milku, někdo porno z počítače. Hlásím se ke všem svým přátelům. K těm, co milují své vnoučky, manželky i milenky i vdolky, neboť život, který žijeme je příliš krátký, abychom měli čas nenávidět.
Nehledám nepřátele, hledám ty, kterým život něco přináší, kteří nežijí smutkem, ale snaží se žít s humorem i s nepřizpůsobivým sousedem. A přál bych svým přátelům i těm, co mě osobně nemusí: buďte nad věcí a občas i vy přestupte z vlaku do vlaku třeba na pátém nástupišti do vlaku českých drah směr Hrádek, Machnín, Chrastava. Pročistí to hlavu a do života povzbudí. Má to šťávu, život znovu nabudí...
Žádné komentáře:
Okomentovat