Ač nadpis zní archaicky, těžko lze
skutečnost slovy vyjádřit jinak. Slávu a uznání
miláčka Štěstěny mezi pretendenty kreslení a malby získal koncem 19.
století v Paříži krajan Alfons Mucha. Po zásluze. Už první plakát, který
zhotovil pro divadlo De la
Renaissance ukazující krásnou herečku Saru Berhardtovou v
titulní roli – Gismondy, byl naprosto fascinující. Paříž se plakátu nemohla
nabažit. Jak rostla sláva herečky rostl i její dvorní malíř. Vše bylo jiné, nové,
dosud nevídané, ve velejemných barevných tónech. Plakát byl na všech
nárožích. Muchovi se dostalo cti vytvořit jedny z nejdražších a
nejvzácnějších pohlednic, pozvánek a uměleckých předmětů.
Pak přišla Médea, kterou všechny
ohromil. Všichni o něm psali. Povýšil secesi k nadpozemským oblakům, snad
ještě výš. Médea, hrdá kouzelnice, princezna z Kolchidy s dýkou
v ruce, nemilosrdně vraždící kráčí přes mrtvoly. Brodí se krví a přesto,
před vámi stojí v majestátní roli. Nikdo si není v jejím okolí jistý.
To vše najdeme v Muchově obraze. V tragické postavě Medey je naprosto
zřejmá jistota a bravura jeho dekorativní kresby. Póza, řasení látky, její
ruce, tvář, všechny ty orientální manýristické dekorativní prvky. Neuvěřitelný
vklad píle, talentu, znalostí a invence, který Alfons Mucha vložil do obrazů
divadelních rolí S. Berhardtové je výrazem nadpozemské umělcovy schopnosti zachytit
božskou Sáru na vrcholu její dramatické tvorby.
Oba úžasné talenty se krásně
doplňují. Dosáhly vrcholu a kulminace, které svět nepřestává vnímat a obdivovat.
Hloubka a velikost jejich tvorby zároveň přináší otázku: Lze dosáhnout výš? Zodpovědět
ji lze jen pouze přístupem autora k umělecké tvorbě. Je to svědomitost
umělce, jeho předchozí studia, poctivost a pečlivost přípravy, osobní znalost,
která vedle talentu, podléhá i
emocím, podřízeným zadání konkrétní živočišné podoby.
Secese, ten úžasný styl života, by
nebyl bez Muchových děl, bez Sáry, divadla De la Renaissance, bez
Paříže konce 19. století. Dekorace, dlouhé řízy, kameje, květy a listy, žlutá,
zelená, břečťan, lekníny, ptáci, kosatce - tím vším autor naplnil až po okraj
svá nesmrtelná barvami prozářená díla.
Neskrývám vzrušení, když se na ně
dívám. Nejsem sám, kdo nikdy nepřestane tohle umění mít rád a milovat.
Žádné komentáře:
Okomentovat