Vážený
praotec Čech
poštovna Říp
PSČ 00 000 pošta Roudnice
Čechy
Píši Vám .....
Pln obav z nejhoršího, neboť i mně není lhostejno, kdo sedí na Řípu, kdo za koho kope v okresním přeboru o to víc, že spolu s Vámi bydlím v oné zemi plné pilných včel a chlebového kvasu, strdí, pěkných, silných zdravých volků, medu, škodovek, cukru, chmele a karlovarského porcelánu.
Pane Čechu, bojím se, že jsme na prodej. Tedy, pokud už nejsme dávno prodaní. Nevím, která česká realitka to má v kompetenci, ale jsou tu pořád i ty s cizí účastí, kterým tady v Čechách lípy nevoní. I když připusťme, že pokud jde o počasí, naftu a zemní plyn… Proč zrovna hora Říp? Proč ne třeba Saudská Arábie, Gibraltar, větrná Patagonie, slunná Andalusie? Proč zrovna naše lesy plné klíšťat? Orlická přehrada od shora dolů plná barelů?
No vidíte, a nechce se mi odsud, jsem tu i díky Vám doma. Nevím, co ti Lobkowitzové s Řípem zamýšlejí. Nejlíp by bylo demonstrovat nebo defenestrovat, ale to už tady bylo, to všechno české dějiny pamatují.
Praotče Čechu, s vlasy prokvetlými, rukou žilnatých, svalů ochablých, náš pantatínku bydlící v Rotundě na Řípu, píši Vám: Prosím, neprodávejte Říp. Vezměte si módní hypotéku. Budu Vám ručit čím budete chtít, třeba i celou svou rodinou. Kam bychom šli? Nic není volného ani last minute. Slevy na dítě, dvě země „za cenu jedné“. Není to úžasné? Není.
Čechy jsou krásné, Čechy mé… Oželím naftu, zemní plyn, drahý benzín, drahé sluneční kolektory. Máme pivo, chmel, škodovky, uran… Máme i předražené dálnice, korupčníky, ale čert je vem. Já fandím v prezidentských volbách právě Čechovi, Čech na Hrad, když už, ale ať se neprodává Říp. Mít hrdost starých Čechů! Nebrat nic vážně v našich dějinách neznamená nemít rád. Starý Lobkowitz ať třeba prodá zámek, obrazy, expozici známek, babiččiny šaty, ale Říp? Ten by měl zůstat Čechům navždycky, věčný a náš.
Říp nikdy nebude Matterhorn. Naše řeky nebudou slavné jako Rýn, Dunaj či Don, ale prodat Říp mi připadá, tak trochu pod úroveň českých dějin. Hlavně je to nefér vůči těm, kteří sem přišli jako první a hleděli k Řípu s láskou. V tomhle buďme hodně sentimentální a nedělejme nic, co by nás později nebylo hodno.
Váš Egon Wiener
P. S. Pokud byste si nemohl vzpomenout, maminka se jmenovala Hanzlíková
Žádné komentáře:
Okomentovat