Čas od času se dívám na televizní americké
armádní vyšetřovací metody, jak dopadnout delikventy. Dr. Malárd a jeho úvahy
z patologie si nikterak nezadají s četbou o tom, co si oblékaly ženy
koncem 19. století. Zajímavé je především používání cizích slov, se kterými se
jen tak nesetkáte.
Co obléknout si mají mladé ženy plné
života a zdraví koncem 19. století? Černé atlasové sukni ještě rozumím, ale
vesta z tmelovobarveného sukna s vykrajovanými šůstky, se mi zdá
zavádějící. To, co přijde nyní, je jak ze slovníku mongolštiny… Fichu Marie
Antoinetty ze skotského taffetu a černým atlasovým rušem…. Uf!, ale zdaleka to
není vše.
Módní monolog pokračuje. Otevřené prsní záhyby
z černého atlasu, mašle z krajek Ancienne padá na prsa… To hlavní
však teprve přijde: límec z tmavomodrého a zeleného changeant taffetu, plissés
z téhož taffetu obklopují límec, a teď pozor, mimořádné důležité sdělení:
přímý devan tvoří Vetement (?) s dvěma kulatými pans, které jsou zcela perlami
ozdobeny a plissés posázeny. No, považte, že tímto slovníkem se na sebe
obracela děvčata se základním školním vzděláním v učení na dámskou
krejčovou. Z toho všeho jsem pochopil a vybavil si jen ta dámská prsa, ale
zahalená mašlí ,,ancienne“ ve mně vzbuzují rozpaky a stařecké choutky….
Kdeže jsou ty dnešní předeprané
kalhoty s umělými dírami po všech světových stranách? Onehdy jsem před
radnicí pozoroval mladou dvojici s kočárkem. On kalhoty s tolika sápanci,
že dohromady držely jen silou gravitace, a přitom dítě v kočárku i samotná
mladá paní se chovali kultivovaně, čistě a odpočatě. Otec v roztrhaných
kalhotech proti nim působil jako zastydlý puberťák.
Móda, to je i o slušnosti uprostřed
hepeningu, kdekoliv i v práci na ,,subotniku“ ve prospěch společnosti. A
tak si matně vzpomínám, čím jsem se to já, pubertou zasažen, všem na truc oblékal.
K nelibosti rodičů jsem si na sebe párkrát vzal z Moskvy poslanou
bílou rubášku na dva knoflíčky u krku, černou stuhou vyšívanou, s černým
provazem v bocích přepásanou. Sama má přítelkyně Marina Arab - Ogly z Moskvy
v tom 62. roce minulého století mi ji původně nechtěla shánět, protože se
prý v Moskvě neprodává, snad už jenom na vsích. Nevím už jak, ale do jedné
z těch vsí zajela, rubášku mi koupila a do Liberce poslala.
Nakonec jsem se moc od toho
s těmi dírami na gatích ani tak moc nelišil. Já si tu rubášku párkrát
oblíkl, koupil si nádraží v Liberci ruské Izvestije velikosti plachty z náklaďáků,
sedl si do kupé a četl, až přistoupila paní s dítětem. Pomohl jsem jí
s batohem do síťky nad lavicí. Potom jsem si vyslechl, jak šeptem říká
dcerce, jaký to jsem galantní Rus. No co, každý dělal v pubertě něco
jiného. Já stromky nelámal, ani neohýbal dopravní značky. ,,Zamiloval“ jsem se do
módy. Kdysi, za mého působení na okresním výboru SSM v Liberci jsem stál i
u zrodu docela známé mládežnické akce ,,Mladý módní tvůrce“.
Jak vidíte, móda dovede mít spoustu
podob. Někoho zkulturní, druhého dovede obléknout i tak, že v čemkoli vypadá
jako strašák do zelí…….
Žádné komentáře:
Okomentovat