Dnes ráno v 5:30 hodin mi zavolal šestikilový kocour.
Přítelkyně mě má v mobilu ve volbách jednoho stisknutí. A právě toho Orm, kočičí monstrum, využil a poslední den Velikonoc roku 2013 mi zavolal. Udělal to
při vědomí toho, že jsem sám a chci spát aspoň do devíti. Už jsem nezabral.
Rád bych Orma obvinil a obžaloval třeba v Oslo, že
bojuje s lidmi nečestně a podpásově, nehumánně a brutálně. Mám tu po ruce
pomlázku, svrbí mě dlaně a rád bych zneužil své fyzické a intelektuální převahy
a jako necita a vesnický zpustlík přikoval bych kocoura k veslům galéry
vrazil mu do úst roubík a donutil veslovat a veslovat…. Až by na kilech
ztratil….
Bydlím v paneláku a tak vím, co se má a co se patří.
Panelák se má budit v 8:00 budíčkem. To sousedky zapínají pračky a řemeslníci
vrtačky. Začínají chodit podomní obchodníci s vírou a elektrickou energií.
Budí se důchodkyně, psi se dožadují svých procházek a žrádla… A do toho Vám
začne dupat, poskakovat sousedova obstarožní pračka… Ó ne. Ty nové, už netančí,
perou potichu a když jim něco nevoní tak s Vámi komunikují. Jsou třeba
z Turecka a umí česky. No není to báječný? Je, je to báječný.
Když jsme ještě bydleli na vesnici, tak praní to byl obřad.
Není to tak dávno, pár desítek let zpátky, konec dvacátého století. Té vody! A
pořád dávat pozor a neopařit se. Nebyla to práce pro trasořitky. Žádné
zmačknout knoflík, vzít si knížku nebo mobil do ruky a volat kamarádce. Praní
byl u nás v pátek čas po koupání, někdy zabralo i celou sobotu. Praním se zabývala
pradlena. Praní byla dřina a čím dál hlouběji do dějin je otročina o studené
vodě, fyzické náročné dřině, která nikomu neschází.
Nedá se s tím nic dělat, dějinné události spojené
s praním jsou za námi. Rovněž tak je to s pračkami, které prošly naší
koupelnou. Šlo téměř vždy o valchu, zvlněný plech, později stočený
v buben, se šnekem a s odstředivkou. Vše zvlášť, nebo pohromadě se
silným motorem, někdy jen s ručním pohonem klikou zakapotováno a pod
světovou značkou, nejčastěji v bílém emailu, značka ROMO, Philco, Gorenje…
Je odzvoněno praní na koleně, přelévání vařící vody
z vany do hrnců, zvedání mokrého prádla a jeho přenášení z místa na
místo, jako když kočka přenáší koťata. Z jednoho takového nošení vyrostl i
šestikilový Orm, aprílový telefonista dnešního častého jitra.
Psáno 1.
dubna 2013 a v Liberci je všechno pod sněhem. To není Aprílem….
Žádné komentáře:
Okomentovat