Tak mě tak napadlo, co všechno kolem nás je z kamení.
Z kamení, jako ze soli, kdy sůl je jak známo nad zlato. Na úsvitu našich
dějin, když tu nebylo nic jiného než kámen, byla tu doba kamenná… Kamenná
hradba ticha kolem Jericha a slabý židovský chlapec David, co se kamenem
strefil Goliášovi rovnou do čela. Kamenná srdce v bitvách mužů neznající
slitování, nehledíc na právo azylu – kamenných kostelů, kdy kámen byl
ekvivalentem tvrdého srdce. Opustit dítě, tátu, rodinu, vybrousit do jemných faset
kus srdce z mramoru.
Kámen drtit v
dlaních, aby co oblázek poskakoval po rybníce, jako míček při tenise. Mít kámen,
co umí uhladit i osobní vztahy. Vím, kde jich mají v obchodě plnou ošatku
jak včel a v úlu na zahradě. V Tescu mají v regálu na kámen
zmrzlou kachnu v akci.
Nad námi hluboko ve vesmíru žijí kamenní obři i malé tunguzské
meteory. Ti všichni by v nás chtěli vyvolat mezní stav, stav ohrožení z kamení.
Kamenné varhany u Kamenického Šenova budí naopak nadšení. U Jitravy – Sloní
kameny. Matně si vzpomínám, na mého předka s pazourkem, který si dělal pedikúru
a pak s jistotou jemu vlastní šel s ostatními na mamuta, v ruce
pěstní klín pomalovaný neslušnými obrázky. A to se stačil ještě pomodlit u
kamenných stél, které dnes považujeme kamenné chrámy a on jen za kapličku, kde
se scházel s děvčetem.
A pak to přišlo: sekeromlaty, kamenné koule do píšťal a
polních děl. Kámen jako hlavní stavební materiál. Kamení, co roztloukal kameník do základů
královských cest. Bez kamene se neobešla ani regulace řek. Kdejaký řečník si
ordinoval pod jazyk oblázek, aby se mu mluvilo líp. To zase velekněz Inků nožem
z obsidiánu vyříznul srdce a preparoval mozek. Z říčních oblázků
nechali vyrůst nádhernou mozaiku v pompejském hampejzu.
Já si dám pod hlavu jen trochu měkčí kámen a k přikrytí
duchnu z lávových oblázků a na zeď svého menhiru kamenný květ z Varů.
Kamenný stolec dávných vládců, kameny do přesných kapesních hodinek našich
tátů. Šel jsem i po schodech, tak z známých z filmu o námořnících z
Potěmkina, četl jsem od Poláčka knihu U Kamenného stolu, odpovídal jsem
v první třídě na otázku lehce modifikovanou, co je těžší 1 kg peří, nebo 1
kg kamene. Jsem přesvědčen o tom, že i první žiletka, břitva byla vyrobena na bázi
štípaného kamene. Rabín Löwy oživil Golema rovněž kamennou kuličkou
s hebrejským textem tak, jako každý školáček do poloviny minulého století
nosil do školy kamennou destičku na psaní. Bez mlýnských kamenů bychom neměli
mouku na chleba a k lecčemu dobrému jsou i dlažební kameny – nejenom k dláždění,
ale i pokud se vrství na sebe a nahoru. Jde o jev barikádnický, revoluční a idealistický ve vzpomínkách
dědečků.
Boží mlýny rovněž melou, i když jsou pomalé. I tak, díky za
ně.
Žádné komentáře:
Okomentovat