Národní podnik Textil Liberec,
můj zaměstnavatel, mě poslal do velkoskladu ve Varnsdorfu na revizi. Cesta
městem k nádraží v Liberci nebyla zdaleka tak zajímavá, jako ta
hodinka ve vlaku a potom 20 minut chůze Varnsdorfem k velkoskladům
Národního podniku Textil.
Varnsdorf nevím proč, má pro mě
osobité kouzlo. Jako bych se tu narodil, cítím se v něm jako doma.
Zvláštní je, že není ničím výjimečný, nemá nic co by mělo město mít, ale už ta
cesta vlakem projíždějícího během hodiny třemi zeměmi! Podobná krajina, za okny
podobní lidé, ale vše ostatní trošku jiné, a po chvíli už zase doma, pár metrů
za hranicí, opět české nádraží. Dnes už to nikomu zvláštní nepřijde, ale
v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století to bylo spojeno
s dobrodružstvím. Vidět z okna pomalu jedoucího vlaku Čechy, Polsko,
Německo a opět Čechy oddělené dráty vysokého napětí...
A města? Varnsdorf, Rumburk,
Šluknov. Jeden by neřekl, že tu pramení Spréva, řeka, co protéká Berlínem. Vím,
že když měl do blízkého Rumburku v roce 68 nebo 69 přijet prezident,
generál Ludvík Svoboda, panovala obava, aby větší část města nespadla ještě
v době návštěvy hlavy státu. Takový byl celý ten výběžek republiky.
Prapodivný, zanedbaný, opomíjený, ale mající své kouzlo.
Já tehdy přijel s ostatními
na inventuru. Velkosklad byl narván k prasknutí spodním i vrchním prádlem
z dovozu a mohu zodpovědně říct, že tehdy bylo zakoupeno pro náš
maloobchod jen to nejlepší. Politika tehdy zasahovala i do dámských kalhotek, takže
ty z Izraele a Jižní Afriky byly zaměňovány za české neutrální formou
výměny originálních visaček za politicky přijatelné visačky české…. Vedoucí
úloha strany by neunesla, kdyby se sousedka cítila dobře v podprsence ze
země, kde bičují černochy a vyhánějí agresivní Palestince z jejich hliněných
chatrčí. Ona to sice nebyla pravda, ale pocit viny by tu dozajista byl, hlavně
členové strany by to neunesli. A tak se visačky vyměnily a zázrak tu byl dřív,
než bys řekl švec. Jó, to byly časy, doba úplně jiná, bojů a lží, kterým jsme
věřili, doba i jiných absurdit.
Lidé si libují v hloupostech a absurditách,
nic, co bychom neznali i dnes. Ten sklad byl tehdy nabit barevným acetátem,
metry a metry látek na šaty, svetříky, košilemi, které normálně na pultech
nebyly a tak se zde vedle evidování nakupovalo pro sebe, pro celou ulici.
V létě na vánoce, pod stromeček. A těch krásných děvčat všude kolem!
Kdykoli a kamkoli se člověk podíval, bylo se na co dívat. Peněz moc nebylo, ale
nevím už ani nevím, jak jsme to dělali, že bylo za co pít, jíst, sehnat si něco
hezkého a doplnit šatník. Nějak mi to hezké i prapodivné s Varnsdorfem
v jedno splynulo a mohu vzpomínat jen v dobrém. Bylo to i mládím, kdy
vše, co člověk má, mu slouží, a kdy spal, kolik mu stačilo, aby se mu bez
problémů ráno dobře stávalo.
Žádné komentáře:
Okomentovat