Co s ní máš? Jsi bez ní, jako bez ruky. Ruky políbení
milostivá paní, jsem slýchával za dob mého zrání. Ruku dám za něho do ohně,
ruku bozkávám. Co všechno ruka nepřejímá? Ruky stisk, ruka jako leklá ryba....
Pápá, snad první projevený cit, ruka, co objímá, ruka, co ruku myje, ruka, co
dává i bere. Ruka se s druhou dohodla.
Rukou se salutuje, rukou se hlasuje. Ruka je důležitá při
jídle, rukou si otíráme z čela pot. Dědeček Artur špatně slyšel, aby to
napravil dal si ruku k uchu a co nejhlasitěji řekl“ „Promiňte já vás
neslyšel.“
Ruka je téměř nezbytná pokud vaříte. Kdo jiný omáčkou
zamíchá, kdo zvedne pokličku, nakrájí cibuli a prostírá? Ručičky, prstíčky, to
je to první co maminka právě narozenému miminku počítá. Ruka udrží těžký kolt, třímá kord i šavli a
umí šermovat, střílet, mačkat spoušť. Rukama se myjeme, češeme, zapínáme
knoflíky, natahujeme kalhoty přes boky a na nahé tělo si dáváme od tatérů
vpichovat psí kusy i husy ve formaci, viď Janičko? I když, přiznejme si,
velmi sluší i tvé levé paži.
Pokud máme obě ruce, pak jimi i lomíme. To neplatí pro střední Evropu, rukama lomí spíš na jihu, na
Balkáně. Je to dramatické a působivé. Když se to povede a dohoda je jistá říká
se, že je ruka v rukávu. Človíček v dětském věku z ruky nedá to,
s čím si hraje: medvěda, autíčko na klíček, panenku, i co chutná –
zmrzlinu, čokoládovou tyčinku…
Dospělý rukou objímá, vedle své zákonité manželky rovněž
milenku, a abych nezapomněl i volant auta. Ten stále pevněji. Ruka je tu od
toho, aby dělala vše, co si pán usmyslel. Rukou se škrábeme, v pěst zaťatá
byla a je hrozbou, zdvižený prostředníček je něco na italský způsob. Na ruce je
vidět, zda jde o ženatého, či svobodného muže, zda točí klikou od soustruhu, či
podepisuje akta, zda umí něco i rukama udělat. O tom, co neumí se říká, že má
obě ruce levé. Rukama papež žehná, ruce sepneme, když se modlíme, rukama
chirurg operuje, ruce jsou důležité, když veslujeme, chceme se vysmrkat, když
něco bereme do rukou a rozhodujeme se, zda koupit, či vrátit do regálu a šetřit
dál korunu po koruně.
Rukama strkáme do kamen kusy dřeva, aby se oheň rozhořel.
Rukama se opíráme ve stáří o hůl. Bílá hůl v očích slepce jsou vlastně
ruce dvě. Rukama tlačíme kočárek. V ruce držíme karty, rukama vztyčujeme
vlajky, stiskem zapínáme rádio, televizi. V ruce máme stále mobil, nebo je
máme na klávesnici počítače. Prsty na ruce si oblizujeme po dobrém jídle. Ruce
jsou velmi důležité. Bývají různé. Někdy nemyté, nehty okousané..... Tak či tak jsou naše. Patří k nám, jak
se říká, jako ovce na pastvu, kouř do komína, nebo šlofík po obědě.
Žádné komentáře:
Okomentovat