Když se řekne Jan Neruda, mám od jisté doby před očima
nerudného starce s holí, který postižen „parkinsonem“, nemocen na těle a
víc na duchu, buší holí do židovských výkladních skříní v pražských
ulicích a hlásá ideologii dnešních holých lebek, hitlerových pohrobků, mladých
neonacistů. Až se stydím za to, co dělal. Neruda byl antisemita a moc si tím u
slušných lidí ublížil. Z barda se stal součástí špíny, hrubého násilí,
radikálních řešení, rychlé roty prapodivných, na okraji společnosti stojících
individuí.
Dnes takových lidí, jako by přibývalo i těch VIP, včetně
samolibých politiků. Těch, co jsou sprostí na operátory telefonnních
společností, na posádky sanitek, zaměstnance v obchodech, ve službách, na
ty, co žijí bez domova, na staré, invalidy a postižené. Lidé se radikalizují,
vyhraňují se proti cikánům, Ukrajincům, muslimům, černochům a stále víc a víc.
Kdyby tu byli Židi, byl by tu antisemitismus, ale Židů je málo, zato tu jsou
cikánští Romové, a ti jsou, tak jako mohamedáni, nepoučitelní. Buď na to
„nemají“, nebo se nechtějí zařadit do většinové společnosti. A pak přichází
násilí, osočování a střety, fanatismus a nekonečné půtky.
Vyrůstal jsem v prostředí, kdy se mě multikulturní
vztahy bytostně dotýkaly, ale jejich řešení probíhalo nějak jinak, než ty
dnešní verbální a fyzické ataky na menšiny, cizí etnika, na spoluobčany, kteří
to často v Česku nemají lehké a kde je stále podezírají. Ono to nebude
lepší ani jinde ve světě. Cikáni už nejsou „slušní“ cikáni z dřívějška,
jak jsme je znali my, dříve narození v Česku. Žel většina těch dnešních
arogantních Romů ze své „negramotnosti“ viní ostatní. Roste vliv radikálů a
není se, žel čemu divit, když se nic nemění.
Kde jsou doby slušných cikánů? Současnost je o fyzických
střetech s Romy, kteří nenávidí Čechy (ve větší části populace) o době,
která teprve přijde. Čas střetů s militantním islámem, s mohamedány a
jejich ženami, zahalenými od hlavy k patě a dávající nám tak najevo, že
jejich zákony stojí vysoce nad zákony naší země...
Nerudnost v naší společnosti vskutku roste. A jak se
dnes říká, bude hůř. Lidé se mají dobře a zabezpečují plný servis svým dětem,
které „roupami“ nevědí, co dělat. Jsou nerudní? Ne, jsou arogantní, nedočkaví a
nejsou ani trochu připraveni hledat
společnou řeč s námi seniory, s cikány, s cizinci. Na rozdíl od nás
starších je netlačí materiální problémy. Rodiče jim zametají cestičky. Život,
ten opravdový, je před nimi. Jen o jedno prosím. Nebuďte při jeho realizaci
nerudní. Smích léčí i leccos na Vás prozradí.
Žádné komentáře:
Okomentovat