Ne a ne usnout. Babička dovyprávěla a my, malí hadi
v postýlkách, stále nespali. Babička, očividně ospalá, rozhodila své ruce
do stran a řekla: ,,Tak kterou, kterou chcete vy malí nezbedové?“ ,,Kuřivody,
Kuřivody!“ volali jsme dětskými hlásky, hlásky zvonků andělských. A tak
poslouchejte i vy. A nespěte! Spát se má doma a je k tomu dán i čas, od
deseti večer do rána…
Tak tady je ta pohádka. Byla nebyla, v lesích mezi
Mimoní a mocným Ralskem osada, ves plná blech, tam, kde po medvědích kůžích a
vlčích tlapách chodili v teplých ovčích kožíšcích z jedné strany
náměstí na druhý radní, konšelé i sám pan starosta obce Kuřivody. Chodili sem a
tam a nahlas přemýšleli, rukama rozhazovali o kámen škobrtali. Pořád jen pusou
mleli, sami sobě nerozuměli. A to den po dni, týden po týdnu, měsíc po měsíci.
Chodili takhle po náměstí už roky… A přitom kolem nich v lesích rostly
třeba krásné, zdravé houby velké, jak kuchyňské stoly. Jen jít vzít pilu a
sekeru, houbu porazit a sníst.
Jen z jedné by měla vesnice dost. Pro každý krk hladový
spousta polívky, hlavní chod, dezert z hub, houbové pivo, co hrdlo ráčí….
Neráčí, páni konšelé, radní, starosta, věrní poddaní? Drží se za hlavu, chodí
po náměstí a pořád nic. Nic je nenapadá. A přitom, co jen za tím je, že se tak
divně všichni chovají? Těžko uvěříte. Ptají se jeden druhého, proč zrovna oni
se museli narodit a proč žijí ve vesnici zvané, tak nějak prapodivně Kuřivody.
Proč mají ve znaku, tam kde jiní zubra, Turka, meč nad hradbami, proč oni mají
kuře v hrnci? A když už kuře, tak proč ne v plné zbroji, co létá,
mává křídly nad oceány, bez špetky soucitu k těm, co odtud denně dojíždějí
autobusem do Mnichova hradiště, do Lípy do škol, do fabrik za prací…
A pak se jich někdo, zeptá: „Odkud jste?“ Co jim zbývá, než
se přidat k těm, co chodí po náměstí a čekají, až přijede a vysvobodí je
hloupý Honza. Ten zabije draka, políbí princeznu, sní kus hada, otázku pochopí
a vysvětlí ji všem, co ještě neusnuli. My nespali. Babičce oči padaly a my jsme
na ni syčeli a mlaskali, dokud opět nechytila niť a pokračovala ve svých
úvahách proč Kuřivody jsou Kuřivody a ne Drakovou, Koněprusy, Puškohledy nebo
aspoň Šavlozuby...
Na obvyklou pohádku o tom, jak Honza zabil draka
a k tomu dostal princeznu, už obyčejně nedošlo. Náš kraj, mé milé
Podještědí, jak vidno sluje dobrotou, a tak místní hrdinové pohádek nejsou
drakobijci. Proto Kuřivody, žádné pasti na medvědy,
dobrodruzi nebo Baby Jagy. Jen kuřátka, pěkně za sebou, nožkou sem, nožkou tam,
za kvočnou, od Mimoně lesem pořád dál…
Žádné komentáře:
Okomentovat